My diary

2/10/2017

3. října 2017 v 4:47 | Celene
Tohle je celkem vtipný, protože tady v USA je furt 2. října a v ČR už je třetího :D To jen na úvod na vysvětlenou, až se budete podivovat, že mi nesedí datumy :D Ve čtvrtek to už bude měsíc, co žiju v USA, nechápu. Jak mrknutím oka. Jako upřímně první měsíc byl hooodně náročný, protože se ukázalo, že moje rádoby perfektní rodinka vůbec není tak perfektní, jak se prezentovala online a velmi rychle potom, co jsem se k nim přestěhovala - po čtyřech dnech - jsme se rozhodli jít do rematch a já měla 14 dní na to, abych našla novou rodinu, jinak hrozilo, že mě posadí na letadlo hezky zpátky do Česka. Díky Bohu si mě vybrala skvělá milá tichá rodinka žijící v jednom menším městečku na Long Islandu ve státě New York. Rodiče jsou původem z Taiwanu a mají jenom šestiletou dceru. Ve srovnání s tím, co jsem zažívala v New Jersey to zatím vypadá, že jsem si hoooodně pomohla k lepšímu. Tak snad to tak i vydrží :) Nastavení nového layoutu mi zabralo víc času než jsem čekala a už je vážně čas jít spát, protože ráno v sedm musím vzbudit malou a nemůžu si dovolit zaspat, protože zítra má ve škole focení a musí být nejkrásnější :D Takže za mě dneska dobrou noc a příště se rozepíšu víc, slibuju!! ;)))

18/8/2017

18. srpna 2017 v 22:12 | Celene
Tak zase zhruba po měsíci ahooj :D I když minulej měsíc to byly jenom gify s Alecem, ale aspoň nějaký důkaz toho, že pořád žiju :D Pamatuju si to, jako by to bylo včera, co jsem psala článek, že na to peču a stěhuju se do New Yorku. A za dva a půl týdne skutečně nasedám na letadlo a letím do New Yorku. Bydlet sice budu oficiálně v New Jersey, ale je to jen přes řeku, půl hodinu autem na Manhattan :) Klaplo to s tou rodinou, co jsem o nich psala už v červnu. Vypadají fakt super, na dálku je miluju, tak snad to tak bude i na blízko :D Včera jsem si konečně koupila kufr. A taky váhu na kufr, abych poctivě zúročila každý deko, který mám ve váhovým limitu k dispozici :D Upřímně Vám musím říct, že to léto je děsně vyčerpávající. Na to, že od června oficiálně nepracuju, mám teďka neustále pocit, že potřebuju dovolenou... Jednak jsem do teď pořád lítala a něco zařizovala a vyřizovala a tak a taky jsem pořád někde v trapu a jezdím po kamarádech a se všema se loučím. Zrovna sedím v buse vedle mojí nejlepší kamarádky a společně míříme do Regensburgu v Německu. Takový spontánní nápad. Vracíme se ve středu. Ve čtvrtek pak pojedu jakože domů k babičce a sbalím si ten velkej kufr. Babička s dědou totiž nebudou do pátku doma, tak to je moje jedinečná příležitost sbalit se v klidu bez poslouchání děsnejch keců. Mno jako i bez toho to nebude žádná prdel :D Když se má člověk sbalit na dva roky, zkušenosti z pakování se na intr přijdou plně vhod :D


Lidi, ani netušíte, jak moc se těším, až budu sedět v letadle. Jen mi strašně bude chybět moje nejlepší kámoška, protože teď přes to léto jsme spolu byly tak často, jak to jen šlo. Ach, to bude smutné :'( Ale už šetří na to, aby za mnou mohla přiletět, což je super :) Takže posledních pár dní v Česku... I když teď vlastně už jsme v Německu a za půl hodiny dojedeme do cílové stanice :D Letím v úterý a ještě pondělí před odletem budu lítat jako debil a zařizovat. Ráno v jednom městě doktora, aby mi předepsal antibiotika a léky, co se můžou hodit, pak v druhým městě odhlásit se z pracáku a nechat si vystavit mezinárodní řidičák, dále následuje cesta vlakem do Prahy, kde se těsně předtím než půjdu na hotel budu muset stavit v pojištovně, abych se odregistrovala ještě tam. A když už, tak poslední noc v ČR musí být ve velkým stylu a mám rezervaci v 4* hotelu a wellness v ceně. To bude takovej zaslouženej restart po tom ranním/dopoledním zařizování. Má tam se mnou být jedna kamarádka, co mi slíbila, že mě pak doprovodí i na letiště. Ten let bude psycho dlouhej, takže jsem došla k závěru, že noc předtím nebudu spát, abych usnula v letadle. Přestupuju v Bruselu. Tak do Bruselu budu muset nějak vydržet a potom, co nastoupím tam, tak můžu nefalšovaně odpadnout. Protože v New Yorku mám být 13:20 místního času, takže by to chtělo, abych byla fit. Navíc hned pojedeme do au-pair školy, kde do nás budou něco hustit, takže to chce být svěží :D Tak mi držte palce a příští článek střelím asi z té Tréninkové au-pair školy, pokud tam bude solidní wifi ;)

14/6/2017

14. června 2017 v 22:41 | Celene
Fíííha, příští týden by to byly 2 měsíce bez novýho článku :-O Omlouvám se, ale ty dva měsíce sem fakt děsně busy... Abych to zkusila tak nějak stručně shrnout. 31. května byl můj poslední den v práci (díky Bohu!) a od 1.6 jsem úspěšně evidovaná na pracáku (prakticky od 5.6, ale papírově od prvního, yeeah :D ) a za "válení se doma" mi byl přiznán a schválen "královský plat", takže si vůbec nestěžuju, naopak! Měla sem dát výpověď už dřív :D :D Pak jsem za sebe hledala náhradu na byt, to už si naštěstí taky můžu odškrtnout jako úspěšně splněno a ještě jsem byla tak přesvědčivá, že jsem novému nájemci vnutila i pračku, takže dvě mouchy jednou ranou, jsem šťastná! :D Dále potom celou dobu chodím po pokoji a oceňuji svůj majetek. Přemýšlím, co s sebou bezpodmínečně potřebuju do USA a čeho se zbavit. Dělat si skladiště starých krámů v Česku mi přijde zbytečné. Pro mě, děsně materialisticky založenýho člověka, je to děsně těžký přiznat... ale snažím se vnutit si ten úhel pohledu, že cokoliv si tam nevezmu s sebou, není tak důležité, abych to musela nadále vlastnit. Takže chodím po pokoji, sbírám jednotlivý krámy a pak je fotím ze všech úhlů v naději, že je snad ode mě někdo koupí. Mnoo, mám přes pět set fotek, tak to ještě musím všechno zpracovat a vypustit do světa, že ty krámy jsou k mání, zn. levně.


Do toho stále hledám rodinu. Zrovna teď mám na síti jednu, co vypadá fakt slibně :) Potencionální hostitelská mamka je přes mejly moc sympatická. Jooo, dodělala sem to svoje video!! A možná se - určitě - vyplatí, protože mi napsala, že její manžel se zrovna díval na to moje video a četl si můj profil a že si oba myslí, že sem "fantastic" :))) Tak bych byla ráda, kdyby to klaplo, protože zatím po mejlu je fakt super a s děckama toho mám hodně společnýho :) Mají tři. Desetiletou holku, klukovi bude devět a nejmladšímu klukovi byly v květnu 4. Ale všichni chodí do školy/školky, takže cajk :) Pracovní doba wonderful a cca 45 minut od Manhattanu, což je pořád krása :) V sobotu bychom měli mít videohovor, tak mi držte palce :) Jinak za 14 dní se stěhuju pryč z Brna. Jsem se na tenhle měsíc hrozně těšila, že si ho užiju, zatímco nejsem pod drobnohledem rodiny, ale zatím je to fakt samý zařizování. Sociální život byl naštěstí taky a dost, ale jsem vážně unavená a zatím jsem neměla čas si pořádně oddechnout. Myslím, že skutečný čas oddechu nastane, až budu mít nějakou rodinu usmlouvanou na 100%. Bylo by fajn, kdyby to byla tato. Kdyby ne, nezblázním se a hledám dál - říkala sem přece, že pudu na dračku, ne? :D ;)) Toť ode mě prozatím vše, až zas najdu nějakej volnej moment, tak se ozvu. Takže možná adios do července, asi :D

17/4/2017

17. dubna 2017 v 19:27 | Celene
Tak prodloužený víkend za náma. Škoda, nechce se mi do práce :D A zítra musím brzo :/ Ach jo :( Snad se mi to podaří :D Jinak, jak už jsem psala, tak tento prodoužený víkend pro mě byl dost challenge... Takže celá rodina už ví o mým americkým plánu. Překvapivě nejhůř to vzala prateta a otec. Oba zjevně totálně ovlivnění negativníma zprávama z médií a furt do mě valili o podvodný agentuře... OMG, jak kdyby to nebylo první, co jsem si zjišťovala, že... Naopak překvapivě prarodiče to vzali docela v klidu. Jenom babička "a to tě jako dva roky neuvidíme??" a já "to už mám vymyšlený, budeme si skypovat a uvidíte mě na monitoru" a babí bezstarostným tónem "tak to jo" :D A pak mi druhej den donesla z obýváku pod nos glóbus a prej "tak nám ukaž, kde bys bydlela". Tak já zapíchla prst do New Yorku a říkám "někde tady v okolí bych chtěla být" a bábí "a Česko...?", tak zapíchnu druhej prst do ČR, bábí změří okem tu vzdálenost a prohlásí "to není zas tak daleko" :D :D :D Ale dost lidí se mě zeptalo "a nechceš radši do Anglie? to je blíž..." - jooo, sice je tam útok cca 2-3x do měsíce pomalu, ale prostě je to blíž žeee... :D Kdybych chtěla do Anglie, tak bych jela do Anglie ne pro Krista?? Kdybych chtěla do Asie, tak taky přece nebudu jezdit nevím kam, protože to je blíž...


Tak všichni krom těch dvou v pohodě. Prateta si furt valila svoje mordy o tom, jak je to tam nebezpečný a samý podvody a spoustu nasíracích věcí, že jsem fakt musela zhluboka dejchat a musela jsem dvakrát odejít z místnosti, když nařkla mý kamarádky z toho, že to sou prostitutky, protože to jsem faaakt těžce nedávala. Takže to je prateta. Tátovi jsem to řekla jako poslednímu včera večer. Pak zavolal nahoru do pokoje jeho ženu, abych to řekla i jí. Ta mi taky udělala zkoušku sebeovládání, když prohlásíla něco jako "co já na to mám říkat" a pak doslova "to záleží na taťkovi" a mě vnitřně děsně buchly saze "JAK JAKO DO PRDELE ZÁLEŽÍ NA TAŤKOVI???". Nevím, jako co si myslela, ale já se tam rozhodně nepřišla na nic ptát, nýbrž oznamovat. To jsem se ještě udržela. Ale když pak odešla a taťka se mě zeptal, kolik mám našetřeno, tak jsme se mírně rafli. Aby to dávalo smysl, tak musím zmínit, že jsem mu v sobotu den předem psala esemesku, kde jsem se ho zeptala na něco, co zmínil ve středu, když jsem ho viděla osobně překvapivě v Brně. To mi takhle volal, když jsem byla v práci "jsem před tvým barákem, donesl jsem ti dopis". Tak jsem tam rychle zalítla a on byl venku s jedním kolegou a pak mi říká "my musíme s pepou jít, prodáváme firmu". Já zásek "jako tvoju?" a on "no našu" a dřív, než jsem se stihla vzpamatovat, tak "čau, my musíme jít" a byli fuč. Po včerejšku fakt lituju toho, že jsem za ním v tu chvíli nezavolala "jo a mimochodem se stěhuju do USA!", protože by to bylo mnohem míň o nervy.


No a tak jsem mu v sobotu psala textovku, co s tou firmou a jestli se ho na to můžu zeptat zítra (v neděli) nebo jako jestli před prarodičema ne, ať nezpůsobím nějakej trapas. A on mi hned volal děsně nasranej zpátky a děsně mě zjebal, co je mi jako do jeho firem a že do toho mi nic není a že to mě nemusí absolutně trápit. Jenom jsem teda dostala potvrzení, že s realitama nekončí a že do ostatního prej nemám co strkat nos. Takže když se mě zeptal na moje úspory, řekla jsem mu "to je moje věc". A on tak uraženě "joo, tak to je tvoje věc" a já "tak když sem se tě ptala na firmy, tak to byla taky tvoje věc do který si mi řekl, že mi nic není, tak si myslím, že stejně tak tobě není nic do toho kolik mám účtě" - což samozřejmě evidentně podle mýho táty logicky takto nefunguje, protože se děsně nasral a vyjel na mě, když je to moje věc, tak se o tom vůbec nemusíme bavit. Což jsem si v tu chvíli představila jenom tu scénu, jak už bych byla v USA bez jeho vědomí a jenom mu poslala email "tak teď žiju v USA". Dneska, když jsem se loučila s tetou, tak se mě zeptala, jak to probíhalo s taťkou. Tak jsem jí řekla, že se opět ukázalo, jak nezdravý mezi sebou máme vztah. A že doufám, že až budu v USA, tak se tohle nesmyslný pouto konečně přesekne a já přestanu mít pocit, že před ním musím ospravedlňovat všechny svoje důležitý životní rozhodnutí. A pak mi začaly řinout slzy. Protože až když jsem to řekla nahlas, jsem si uvědomila, že tenhle debilní problém mám. Takže na tom budu muset zapracovat, i když si myslím, že už to uvědomění zapracovalo dost. Protože když mě není nic do jeho pracovních věcí, co je jemu do mejch ne... A stejně tak osobních. Pokud by nastala ta možnost, že bych se v USA měla vdát, tak na to fakt seru a taťkovi jenom pošlu emailem fotku ze svatby s předmětem "jsem vdaná" a zdar. Tak... Tohle byla ta negativní stránka věci, v příštím diary se budu snažit být víc pozitivní.

10/4/2017

10. dubna 2017 v 15:47 | Celene
Tak jak se Vám líbí nový layout? Čekal někdo, že to bude Emeraude Toubia (Izzy) & Katherine McNamara (Clary)? :D Jako každý nový layout na začátku ho totálně miluju ♥ Jinak jsem zjistila, že blog.cz správně funguje asi na všech prohlížečích kromě chromu. Takže pokud ho používáte nejvíc (tak jako já), nedivte se, že některé věci jsou tu dojebané, protože bohužel nebylo v mých silách to nějak ovlivnit. Napsala jsem na srdce blogu, což bylo jediné, co jsem pro to mohla udělat. Btw. ten vlak předevčírem jsem "stihla". Respektive stihla jsem to tak, jak jsem to měla naplánované. 7:22 šalinou od baráku. Jen jsem nepočítala s tím, že jsem si blbě vsugerovala čas odjezdu, jak mě upozornila paní za přepážkou ČD, a že můj vlak odjel 7:18... FAIL. To se mi nestalo - snad nikdy, omg!! Naštěstí mě na to upozornila včas a dovolila mi stornovat zakoupenou jízdenku. Pak jsem šla naslepo rychle na autobusák, protože nemám chytrej telefon s internetem, a za pochodu jsem psala značně vynervená Em jaká jsem kráva a jestli by se mi nemohla podívat, jestli něco jede :D Protože jsem to chtěla ale zdvořile vysvětlit, proč jí píšu v půl 8 v sobotu ráno, psala jsem to tak dlouho, že jsem už byla skoro na autobusáku, tak jsem to nakonec neodeslala :D Mno a měla jsem štěstí, protože to jelo za 15 minut a měla jsem tam být jen o půl hodiny později, než bylo v plánu. No a v Olomouci taky psycho, ale to už nestojí za řeč :D


Teďka na velikonoční víkend pojedu na Vysočinu za babičkou a při té příložitosti mám v plánu navštívit všechny příbuzný z taťkovi strany včetně jeho a všem oznámit můj americkej plán. Tak upřímně doufám, že se to obejde bez ztrát na životech včetně mého. Vůbec nevím, co mám čekat, ale začínám mít takový tušení, že taťka to veme snad možná i nejlíp :D Mno, uvidíme... Jinak rodinu furt nemám, stále hledám a točím svoje propagační video. Teď se mimochodem děsně nudím v práci a v duchu pěním nad zabitým produktivním časem, ale pokud se na konci z těch mínusových hodin nechci pos***, tak místo toho abych se sbalila a šla domů, píšu tenhle článek :D Hmmm, co ještě nového... Pamatujete, jak jsem psala o tom týpkovi, co má byt ve stylu New Yorku? Mno, tak to už taky tak nějak passé... :D V pátek to bude měsíc, co jsme se neviděli a stále nemám chuť ani potřebu ho vidět... Tedy potřeba by byla - dochází mi doma odličovač a u něj jeden mám... Z této poznámky si můžete udělat jasnou představu o té vášni :D :D Jooo, taky Vám musím říct, jak jsem děsně nešťastná / zklamaná / smutná / naštvaná / atd. :((( Jak jsem byla hrozně natěšená do té Anglie, že uvidím Jennifer, tak Jennifer zrušila účast :'( Děsně mě to mrzí / sere :( Mám z toho takovej pocit, že cca 10 litrů letí z okna :/ Achjo :((( Tak doufám, že mi vyjde con v New Jersey a uvidím ji tam. Pokud to taky nezruší :/ Pozitivní je na tom asi jenom to, že mám mnohem víc času vymakat tu kresbu, co jsem jí chtěla nakreslit :D Jinak asi už nemám moc co sdělit. Počkejte si na pikantní diary příští týden z toho víkendu. To si myslím bude hoooodně zajímavé... :D

7/4/2017

7. dubna 2017 v 23:36 | Celene
Tádydádytádydááá, jsem to s tím vkláním obrázků/gifů zase zakřila a opět to nefunguje a jsem nucena vykrádat staré články :D Shit :/ Znáte ten pocit, kdy si řeknete "chce to novej layout" a pak brouzdáte po netu za účelem vybrat vhodnou fotku do záhlaví s jasným plánem, ale pak narazíte na random fotku, která Vás natolik uchvátí, že okamžitě startujete photoshop i přesto, že už je hodně hodin a druhej den musíte vstávat v šest ráno? :D Jooo? :D Noo, tak přesně to mě teď potkalo :D Ráno 7:22 mi jede od baráku šalina na hlavák a za deset osm vlak do Olomouce, tak doufám, že se mi podaří vstát a stihnu to :D Protože, když mě konečně chytne takový osvícení a začnu něco tvořit, nedokážu se od toho odtrhnout. Zítra to asi nestihnu, protože přijedu až v půl 9 a s tím dnešním spánkovým deficetem budu předpokládám K.O., ale tak v neděli už to vkládání snad bude zase fungovat a já budu moct nastavit nový layout. Prozradím Vám jenom to, že layoutu bude vévodit dvojice :) Do komentů můžete tipovat jaká ;) Loučím se a krásný víkend přeji :)))

10/3/2017

10. března 2017 v 9:33 | Celene
Tak zase máme skoro víkend :) Já se na něj strašně těším, protože ho nezabiju půlku úklidem jako minule, ale konečně si fakt budu moct kreslit! Včera byl supr den :) Hecly jsme se s kámoškou a v osm ráno jsme šly hrát squash. Jsem ho hrála naposled někdy loni v létě. Ze začátku nám to trochu drhlo, ale pak už jsme se do toho míčku i trefovaly :D A ke konci už jsem začala celkem i potit a podle toho, jak mě dneska bolí zadek při každým pohybu a jak cejtím pravou ruku, tak bych se měla pochválit, že jsem to fakt neflákala :D Už se těším, až zajdeme příště :) No a aby nám to lidi věřili, tak jsme se samozřejmě vyfotily v šatně a hned ráno to postly na facebook - netrpělivě čekám, až mi tu fotku olajkuje můj táta a furt nic :D :D


Přišla jsem pak do práce 9:08. Bylo přesně deset a furt jsem tam byla sama z čeho jsem lehce začala chytat nerva, protože do desíti máme přijít všichni :D 10:02 přišel Mr. Handsome. 10:15 jsme furt byli sami. Říkám mu "to jako nikdo nepřijde nebo co?" a on "já ti nestačím?" a já "tak jako joo..." a pak dodám "tak aspoň nebudu nikomu chybět, když odejdu ve tři, když tu nikdo není... budu ti chybět?" a on na to "mě budeš vždycky chybět". A pak bylo takový divný ticho :D :D 10:22 dorazil šéf a asi 10:30 náš senior kolega. Kolegyně dělala z domu a další kolega si vzal sick-day, že se prý přiotrávil nějakým jídlem - chudák :( Doufám, že už dneska bude fit, až tam dojdu. No a ve tři jsem se nenápadně vykradla z kanclu a jela jsem na nádraží, kde jsem měla sraz s Janiss. Naše první setkání tváří v tvááář :D :))) Z blogu se známe od roku 2013. Tak po čtyřech letech, to jsme vzaly ještě hopem :D S Em se totiž známe z blogu hned od počátku mý blogový kariéry 2008 a poprvý jsme se sešly až koncem roku 2015. Což bylo hlavně taky zapříčeněný tím, že jsme v podstatě byly furt děti bez vlastních příjmů, který by nám dovolily proplatit cestu že jo :D Loni nám to nevyšlo, ale příští týden máme druhý oficální sraz - těš se na vánoční dárek :D


Zpátky k setkání s Janiss :) Vždycky, když znáte někoho online takovou dobu, tak osobní setkání je velkej zážitek :) Našly jsme se překvapivě v pohodě, ani jsme si nemusely volat :D Chvilku jsem se sice rozhlížela, ale pak jsem uviděla tašku ve stylu Nightmare Before Christmas, vykročila tím směrem a bingo :D Šly jsme společně do Letma, což je obchoďák v Brně hned naproti nádraží. Před časem sem nakoupila na slevomatu ve slevě lístky do 5-D kina a teď jsem zjistila, že mám hromadu lístků a za týden propadaj :D Takže jsme šly na 5-D kino. A tak jako dobrý... :D Jen jsem se hrozně lekla a trochu jsem zapištěla, když na mě šplíchla voda, to jsem trochu nečekala... :D A pak tam jakože chodili po zemi pavouci a něco nás začalo šlehat přes nohy, což jsem s sebou taky prvně cukla a pak jsem chvilku držela nohy mírně ve vzduchu, protože jsem měla strach, aby mi to neroztrhlo silonky :D :D


Pak jsme chtěly jít do kavárny na pokec, ale bylo tam děsně narváno. Naštěstí mě napadlo, že vlastně za rohem je cukrárna, tak jsme šly tam a tam jsme měly prostoru dost. Pokecaly jsme, udělaly společnou fotku (viz výše - to Vám už asi došlo že :D ) a potom jsem Janiss vyprovodila na vlak. Teď mluvím přímo na Tebe :D Jsem strašně vděčná, že jsme se mohly potkat a moc ráda jsem Tě poznala. Naživo si stejně sympatická jako z blogu a působíš jako strašně super člověk :) Jo a děsně se mi líbí Tvůj hlas :D Doufám, že to nezní nějak úchylně, ale máš fakt skvělej hlas :D :))) Tak doufám, že teď nezařadíš na black list a že naše premiérové setkání nebylo zároveň i derniérou :D ;) Jinak potom, co Janiss v pět sedla na vlak zpátky domů, jsem usoudila, že se vrátím zpátky do práce (no nejsem já to ale docházkový demotivátor pro ostatní? :D ), kde jsem vydržela do tři čtvrtě na osm. Když jsem přišla domů, tak už jsem byla úplně mrtvá něco dělat, jen jsem asi půl hodinu tupě zírala do stropu a pak jsem se rozhodla, že na to kašlu a šla jsem natvrdo beze studu spát :D Což mělo za následek, že jsem se dneska podivně přirozeně probudila v půl sedmý ráno. Chvilku jsem tak rozjímala a pak jsem si zapla počítač, že dodělám resty na blogu - voalá, resty splněny a já se jdu teda nachystat do práce :D Tak ať Vám ten pátek hezky rychle uteče, ať si můžeme užívat víkendu :)

5/3/2017

5. března 2017 v 19:09 | Celene
Tak jak jste si užili víkend? :) Já jsem na sebe dost pyšná, protože z mých ambiciózních plánů jsem splnila převážnou většinu :D Poctivě se mi podařilo vyluxovat a vytřít podlahy v celým našem bytě, vydrhnout odpadkáče a koupelnu, zrovna jsem dala prát pátou pračku a konečně jsem si čistě povlíkla postel - domácí povinnosti splněny na jedničku :) Jen to sežralo vážně dost času a na kreslení už mi nezbyla energie :/ Doma jsem neměla nic moc k jídlu, tak jsem naznala, že si za tu námahu zasloužím pozvat se na oběd :D Vyrazila jsem do nákupáku v králově poli a dala si kuřečí steak a čínský nudle u Pandy. K tomu jsem si vytáhla knížku, co jsem si ve středu půjčila v knihovně. První díl z edice 100% andělé. Četla jsem to jako děcko - jooo já si teď nějak těžce jedu v tý nostalgii no :D Znáte ten pocit, když ve 24 letech čtete knížku, co jste četli, když Vám bylo asi 11? :D Jsem tam skoro naskakovala nadšením na tý židli. Dostala jsem teprve na 24. stránku a zatím musím říct, že furt je to boží :D Až budu ta režisérka, tak to chci zfilmovat, doufám, že mě nikdo nepředběhne :D V pátek jsem dotáhla svůj HSM maraton a mám v plánu přidat všechny díly do Films. V rozepsaných už mám dvojku, tak mi zbývá dopsat jen trojka :) Včera jsem pokračovala opět se Zacem Efronem a na to musím taky napsat recenzi, protože to byla nehorázná prd*l :D


Taky jsem udělala pár lekcí z online kurzu angličtiny, dodělala si účetnictví za minulý měsíc a okamžitě zkompletovala účtenky za tento, což by mi snad mohlo zase chvilku vydržet, protože kompletovat to zpětně je celkem psycho :D Vybrala jsem si několik nových fotek na vision board a připravila si pdfko na vytisknutí. Byla bych ráda, kdyby mi to prošlo nenápadně vytisknout v práci, tak snad... :D Možná až tu nástěnku budu mít hotovou, tak bych o ní mohla hodit samostatný článek, uvidíme... :) No a jak jsem byla v tom nákupáku, tak jsem po delší době odříkání opět neodolala a kreditka trochu zaplakala :'D S kámoškou z práce chceme začít chodit hrát squash - měli jste mě vidět, jak jsem ve sportisimu kupovala míček, celkem trapas :D Já nevím proč, ale v obchodem se sportovníma potřebama mám vždycky pocit, že na mě ti prodavači čumí, jak kdybych se ztratila :D :D No a jako správná ženská jsem naši sportovní aktivitu odstartovala tím, že jsem si koupila slušivý sportovní úbor :'D Tak už se těším, až ho vytáhnu do akce :D Je to zvláštní, ale vždycky čím víc toho za víkend stihnu udělat, tím mám pocit, že byl ten víkend delší :D A když třeba celej víkend ležím u filmů/seriálů, tak mám vždycky v pondělí ráno v práci pocit, že je to teprve 5 minut, co jsem z ní v pátek večer odešla :D No každopádně, ať žije 1. června, ten den si užiju :D

4/3/2017

4. března 2017 v 12:27 | Celene
Krásnou slunečnou sobotu Vám přeju! :-) Na pohled je sice hrozně krásně, ale na pocit je na mě furt zima, takže ten příliv světla z venku zužitkuju hezky doma :D Dneska jsem tu sama a spolubydlící jsou pryč, což je ideální stav. Mám tento týden službu na úklid, takže začnu asi tím. Můj pokoj už to taky dost potřebuje :D Takže dneska bude velkej uklízecí den a pak chci kreslit. Zmínila jsem se tady vůbec o tom, že chci začít kreslit? Myslím, že ne. Táákže - koupila jsem si dvě naprosto luxusní sady pastelek. Jednu sadu vyloženě na portrét, kde je 24 pastelek a pak barevnou sadu se 72 pastelkama ♥ Můžete slintat nad fotkama :D


Úplně mě totiž fascinují ty nádherné fanarty na internetu a něco ve mě se hnulo a řeklo si "když to zvládnou oni, proč ne já?" :D Trochu tréninku a budu kreslit jako king :D No a protože nejsem troškař - nač si dávat skromné cíle? :D - tak jsem si pro svoji první pastelkovou kresbu vybrala portrét Jennifer. Plán je takovej, že v sobě probudím umělce a pak jí nakreslím nějaký luxusní obrázek, kterej ji dokonale ohromí a v Telfordu si z něho sedne na zadek :D Tady se můžete podívat jakou předlohu jsem si vybrala a jak zatím vypadá moje snaha - dneska chci začít kreslit zuby, tak jsem na sebe zvědavá. Mám strach, že to na nich dojebu :D :/ Ale jinak si myslím, že proces probouzení umělce je na dobré cestě! :D


Upozorňuji, že je to můj historicky první portrét pastelkama, takže jelikož jsem amatér (zatím :D ), potřebuju pomockou mřížku :D Ale jako na první dílo si myslím, že to je hoodně slušné. Až to bude hotové, dám to sem ve velkým rozlišení :) Se hrozně těším na červen, až už budu konečně pryč z práce. To můžu probouzet umělce od rána do večera :D Jo taky jsem se Vám chtěla pochlubit - včera, když jsem zabrouzdala na ctyrysestry, tak toplist ukazoval krásný číslo, musela jsem to zachytit :)



Příští neděli to bude 9 let, co tenhle blog funguje. WooW, 9 let. Věřili byste tomu? Pokud ne, tady je důkaz :D Čekněte datum ;D Ach, klube se z toho opět nostalgický článek... :D Blog začínal s Čarodějkama (Charmed) a teďka tu mám Once Upon A Time a Shadowhunters. Fantasy svět plný zázraků a magie je tím pádem už zjevně součástí toho, kdo jsem, když už mě to téma drží 9 let. WoW - teď jsem těch 85 tisíc návštěv hodila na kalkulačku a v průměru to vychází na téměř 26 (25,9 - takže 26 :D ) návštěv každý den, což je super :) Chápu, že jsou blogy s mnohem vyšší návštěvností a za tuhle dobu by měli alespoň 185 tisíc návštěv, ale můj blog byl vždycky trochu jiný a aktuální ho považuju spíš za diary blog než fan blog, takže v tomhle případě je to vážně hezké číslo a těší mě :) Pořád si pohrávám s myšlenkou, že bych to tady příští rok 12. 3. 2018 ukončila - bylo by to takový poetický :) - a založila si jiný blog, ale kdo ví, třeba to tu dotáhnu na 15 let :D Uvidíme :)


Jaj, trochu jsem se rozepsala... I když zas tolik ne, je to dost prokládaný fotkama výjimečně :D Co se týče novinek ohledně mojí au-pair mise, tak zatím žádné velké nejsou. Měla jsem shodu s třetí rodinou, ale s tou mámou jsme si nějak nesedly už po mejlu, takže mě vůbec nemrzelo, když jsme tu shodu rozpustili. A tentokrát to bylo přímo ve státě New York. Zatím jsem měla fakt celej štěstí, když jsem si jako cíl vytyčila New York a měla jsem dvě shody ze státu New Jersey hned vedle a třetí ze státu New York. Tak jsem zvědavá odkud bude čtvrtá shoda :) Už pomalu začínám vyřizovat praktické věci. Příští týden se chci objednat k doktorovi, aby mi povrdil formulář, že netrpím žádnou smrtelnou chorobou a mám všechna povinná očkování. Formulář je v angličtině, takže doufám, že ten doktor bude angličtinu ovládat :D Ten formulář je poslední věc, která by mě mohla vyřadit, ale předpokládám, že to bude ok. To by mě hodně naštvalo, kdyby si tam něco našli na čem by mě zatrhli... No a až budu mít potvrzený tento papír, tak si začnu zařizovat pas. Jsem si to googlovala a naštěstí kvůli tomu nemusím na Vysočinu (místo trvalého bydliště), ale můžu si to zařídit v Brně, což se mi ulevilo. Jen mě teda dost překvapilo, že za to chtějí 6 stovek. Jako poplatek jsem čekala, ale takovou pálku jako... :D Takže z příští výplaty no... :D A ve středu teďka jsem byla s kamarádem trénovat řízení. Před tím jsem naposledy řídila 7. srpna po té tátově oslavě padesátin. Ze začátku to celkem drhlo, ale pak už jsem na to rozjíždění našla ten správnej grif a celkem to šlo :) Jako po takový době musím říct, že jsem byla se svým výkonem fakt spokojená. Čekala jsem to horší :D No, už jsem tu zabila dost času, ale měla jsem zrovna "kecací", tak jsem se potřebovala vypsat... :) A teď směle do úlidu :D Krásný víkend všem :)

25/2/2017

25. února 2017 v 17:28 | Celene
Navazuji na předchozí diary. Takže ve středu ráno jsem šéfovi hodila do mejlu to 59-ti stránkový pdfko, kde jsem mu to ještě stručně okomentovala, ať si počte, jak děsně "zaměstnávám" lidi a že když 2 brigádnícím najde jinýho rádce, holky z kontrolního mi budou volat na telefon a s kolegama na sebe budeme pořvávat přes celej kancl, tak nemusím skype vůbec zapínat. A k tomu jsem mu napsala, že by bylo moc fajn, kdyby nám sehnal nějakou místnost, abychom si mohli dát single meeting, že mám na srdci dost věcí. Tak mi napsal - ironicky - na SKYPU, že děkuje za zprávu a že schůzku si určitě dáme a že věří, že najdeme společnou řeč - hmmm - nenašli jsme :D Překvapil mě, že dokázal sehnat místnost už na 11:00, ale asi to udělal schválně, abychom měli čas to přes oběd rozdejchat :D No, tak začalo to celkem dobře. V úvodu se mi vlastními slovy omluvil za to, že se ohledně toho skypu choval jako idiot a dalšími slovy dokázal, že idiotem opravdu je :D Takže žádná změna k lepšímu, protože pak hned začal zase ty jeho kráky, jak jsem oproti ostatním děsně neschopná, což už jsem nedávala, tak jsem mu skočila do řeči, jestli ho můžu přerušit. V duchu takový "šetři dechem" :D Tak že můžu - a já "no abys tady nemluvil zbytečně zdlouhavě, tak já jsem se rozhodla, že chci skončit."


Se trochu zarazil. "Aha, tak to úplně mění situaci." a že jako proč. A pak jsme hodinu debatovali proč a to bylo o moje nervy jako!! Jsem se mu snažila vysvětlit ty důvody a že hlavně už mě ta práce ani samotná nebaví a nevidím v ní smysl a pak jsem se snažila poukázal na to, že jako tým taky nejsme úplně top, že by to mohlo být mnohem lepší, když se podívá na ostatní týmy. Načež mě úplně odrovnal tím, že prej si nemyslí, že přílišná soudržnost týmu je základní stavební kámen pro dobře odvedenou práci a že není úkolem teamleadra soudržet tým :D :D V ten moment jsem naprosto rezignovala se dál snažit něco vysvětlovat, protože to bylo, jak když hrách na zeď hází... Zpětná vazba se dává strašně blbě, když jenom ten jeho názor je ten správnej. A pak mě ještě dostal tím, že mi v podstatě řekl, že to je moje chyba, že soudržnost našeho týmu není top :D Že prej když má někdo takovou potřebu, tak by měl projevit o to větší aktivitu - jooo, úplně jsem za to placená že :D Teamleader nemá za úkol sjednocovat tým. Mám dost. Takže ve středu jsem se oficiálně vypověděla a na personálním jsem podepsala dohodu o ukončení k 31.5. Ještě mě pochválili, že jsem si vybrala krásný datum - 22.2.2017 vypadá na tý výpovědi fakt hezky :D :D Byl to ale dost emočně vypjatej den... Jsem z toho šéfa byla mírně v hajzlu zase a jednou jsem brečela na chodbě a pak na záchodě... Ale naštěstí v soukromí a tentokrát beze svědků :D No, už se nemůžu dočkat 1.6. První oficiální den svobody. YES!
 
 

Reklama