23/6/2018

23. června 2018 v 14:57 | Celene
Čas na měsíční aktivitu... Kde začít? Cítím se pod psa. Ještě hůř. Myslím, že kdybych teď vyhledala nějakýho psychologa a nechala si udělat nějakej ten odbornej test, tak mě to fakt zařadí mezi depresivní osoby. Docela uvažuju o tom, že se ozvu svojí koučce, kterou jsem viděla naposled někdy před rokem a nebo ještě před delší dobou. Všechno bylo v pohodě. "V pohodě". Celou dobu jsem nějak fungovala, dokázala jsem skousnout spoustu věcí a být silná. Hotová Wonder Woman. Za květen jsem dohromady s brigádou odpracovala 222 hodin. Nekecám. Mám to přesně spočítaný. 160 je prosím pěkně běžný pracovní měsíc, 62 hodin přesčasy plus extra brigáda. Tak jsem jako naivně (?) očekávala za to přemštěný úsilí, kdy jsem odpracovala týden a půl navíc, očekávala tučnou výlatu. Jaký byl minulý pátek můj šok, když jsem se podívala na výpis z účtu a výplata přišla o 500 nižší než ten předchozí měsíc, kdy jsem žádný přesčasy neměla. No a od toho minulýho pátku se mi to těžce vleče a spadla jsem to těžce demotivované depresivní nálady v jaký jsem nebyla pěkně dlouho. Takhle mizerně jsem se cítila snad naposled v roce 2015, když se se mnou rozešel "Božský". Takže teď jako dělám v práci rozruch, jednám s TOP manažerem a snažím se odhalit, kde je na mojí výplatě chyba. Jednu už jsem díky vynaloženému úsilí našla a tu opraví příští měsíc a vykompenzujou mi ji na výplatě příští. Jsem zvědavá.


Jsem těžce přepracovaná a co z toho. Nic. Navíc jsem díky tomu taky zjistila, že o víkendu mi neplatí půl hodiny "přestávku", kterou nemám, což je jeden z mnoha problémů, který se mi jako jediný podařilo napůl vyřešit celkem rychle. TOP manažer mi přislíbil zpětně proplatit šest hodin "ne-přestávek", ale chci je dotlačit, aby ty přestávky zavedli, protože 9,5 nebo 10,5 hodin v kuse je fakt masakr. A s těma tropama, co teď panovaly venku, se to nedýchatelno uvnitř baráku stokrát zhoršilo, takže kolikrát mi tam začíná být fakt fyzicky špatně a mívám pocit, že to se mnou co nevidět sekne. Mám toho dost a jsem rozhodnutá skončit. Jen si potřebuju rozumně spočítat, kdy přesně, abych ušetřila dost peněz na to, abych si konečně mohla dát pauzu a v klidu si vydechnout. Protože od září jsem se nezastavila, neměla jsem žádnou dovolenou, prostě jedu už 10 měsíců v kuse na mnohem víc než sto procent, během čtvrt roku jsem dvakrát zažila vyhazov z domu, přestal se mi ozývat chlap, do kterýho sem byla zamilovaná, pak se znovu ozval s tím, že mi to vynahradí, vysvětlili jsme si spoustu věcí, zasnoubili se, byli v kontaktu, psali si, volali, plánovali jeho návštěvu tady u mě s tím, že pak vymyslíme bojovej plán a další postup, jak to dotáhnout až před oltář a včera to bylo přesně 8 týdnů od jeho poslední zprávy, kde mi slibuje, že se ozve později a napíše, až dorazí na hotel. Nemám moc velkou šanci a moc možností zjistit, co se stalo a kde nastala chyba. Ale kombinací toho všeho jsem zdrcená. Po dlouhý době jsem fakt na dně a jsem tak vyčerpaná, že nemám ani sílu brečet. Jsem jen totálně letargická.


Držela jsem se tak dlouho, byla jsem silná, vší silou jsem se snažila udržet se nahoře a nehroutit se, protože jsem prostě potřebovala zůstat silná, abych měla šanci se vrátit a začít zpátky v Česku zase od nuly. Podařilo se mi zatnout zuby a držet to v sobě. Jenže sem to nevyřešila, jen jsem to dál přenášela v sobě a teď mám pocit, že to ve mě exploduje a dere se to ven. Trvá to už osm dní v kuse, co jsem se upřímně neusmála. V práci si toho už pár lidí všimlo a ptali se mě, proč jsem smutná. Teď je evidetně ten čas. Teď to přijde. Zhroucení se blíží. Fakt bych strašně nutně víc než kdy jindy potřebovala volno. Prostě na několik týdnů vypnout, zrestartovat, zrelaxovat, vyřešit si to v sobě a dát se znova do pořádku. Protože teď rozhodně v pořádku nejsem. Je pro mě strašně těžký představit si, že v práci budu muset vydržet minimálně 3 další měsíce a nejsem si jistá, jestli to psychicky zvládnu. Aspoň semi podařilo zařídit si na příští 3 týdny v práci zkrácený týdny. Protože ségra má ve čtvrtek promoci v Brně, takže půjdu do práce jen pondělí až středa. Pak příští pondělí mám zubaře na Vysočině a čtvrtek, pátek jsou svátky, takže budu v práci jen úterý a středu. A pak ten další týden jsem si vzala volno pondělí až středu. Chci navštívit rodinu na Vysočině. Doufám, že mi to pomůže a nezdrtí mě to ještě víc, protože někteří rodinní příslušníci dávaj taky dost zabrat...


Poslední týden absolutně nemám chuť do života. Zítra mám zase celodenní šichtu 9,5 hodin v kuse. Doufám, že tam bude mrtvo. Ať mi daj všichni pokoj. Pak nějak přežít ty 3 dny a modlit se a doufat, že během těch zkrácených týdnů se trochu seberu. Ztratila jsem směr. Jelikož se mi můj "snoubenec" tak dlouhou dobu neozval, absolutně netuším k čemu směřuju. Vážně jsem vložila důvěru v nesprávnýho člověka? Nebo existuje nějaký uspokojivý vysvětlení, že je to jen nějaký extrémní nedorozumění? Kde se stala chyba? Nechci se toho pustit, odmítám se přes to přenést a jít dál bez jediného slova, bez vědomí toho, co se pokazilo. Včera jsem vytáhla poslední "eso z rukávu", prakticky doslova poslední naději, jak něco zjistit. A teď jsem opět tam kde jsem byla. Ve fázi čekání. Jen v čekání na odpověď někoho dalšího. Jen chci znát pravdu. Jakkoliv může být nepříjemná. Potřebuju to vědět, abych se mohla pohnout dál z místa a určit si nový směr. Můj život za poslední týden připomíná jenom smutnej stín. Nežiju. Přežívám. Ráno mám problém vykopat se z postele, nějak se dovlčeju do práce, kde prakticky hned od rána odpočítávám hodiny, kdy budu moct jít domů, a když je konec šichty, tak jdu domů. Absolutně nemám chuť k jídlu, natož abych si něco vařila. Už nevím jak přesně dlouho prakticky přežívám jen na sýrový pizze. Asi fakt potřebuju pomoct... Tohle sama asi nezvládnu... Už nevím, co dál dělat... :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ... ... | 24. června 2018 v 3:07 | Reagovat

+420 734827434. Rád bych ti pomohl. Ozvi se a popovídáme si o tom. Naprosto chápu tvoji situaci a myslím že vím.

2 Aneta Aneta | 24. června 2018 v 15:07 | Reagovat

Měla jsem tohle období jeden semestr, kdy jsem byla bez inspirace, nálady, neměla jsem vůbec motivaci ke zkouškám a nevěděla jsem jak to překonat. Nevím, jak, ale jednou už jsem si řekla, že takhle plácat už se dál nemůžu. Pořádně si odpočiň, buď sobecká a dej přednost sobě. Přeju hodně sil. ♥

3 SáraD. SáraD. | Web | 26. června 2018 v 13:21 | Reagovat

Běžný měsíc máš 169 hodin, ale že ti dali méně, než ten minulý když máš přesčasy je hnus.
Nejde vyjednat nějaká dovolená? Máš na ni nárok. Měla by sis pořádně odpočin
(Také jsem si před časem prošla něčím prošla a dopadlo to tak, že jsem se úplně sesypala a musela rychle jednat, dostávala jsem se z toho dva měsíce, něž jsem zase mohla fungovat trochu a ani tak nejsem úplně 100% fit, ještě sem tam depka je.)

Přeji hodně sil, pevné vůle a snad se vyřeší to se snoubence a ostatním brzy, držím palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama