26/4/2018 Praha, New York & Au-Pair Life - tohle není pohádka...

26. dubna 2018 v 16:42 | Celene |  My diary
Hluboký nádech. Hluboký výdech. Fuck it all. You can handle it. Mám pocit, že mám menší existeční krizi. Chtěla jsem se vykašlat na práci v naději, že najdu něco lepšího. Zkoušela jsem dva jiný potencionální zaměstnavatele, abych ve finále zjistila, že ten můj současnej není zdaleka tak špatnej, jak jsem si do teď myslela. Jóóó, kolikrát jsem tam sama na 39 lidí, někdy na 150, výjimečně až na 500 a lítám tam jako debil. Myslela jsem si, že mi vesmír posílá naději na lepší vyhlídky, ale evidentně mě chtěl vesmír jen přátelsky upozornil na to, že být v té práci celou směnu sama je vlastně neuvěřitelný benefit v porovnáním s tím mít celou dobu za zadkem někoho, kdo Vás bude neustále jebat, co všechno děláte špatně a toho debila z Vás dělat. Na druhou stranu, když mám málo lidí a klidnou ranní směnu, můžu si číst knížku a všem je to buřt. A za to ten plat není ten špatnej, když mě platí za to, že si čtu... Ale těma busy days je to teda těžce vykompenzovaný, ale vesmír mi evidetně říká, abych těch pár busy days zatla zuby, že někde jinde může být i hůř... Ok, díky vesmírný kamaráde, tak já tam teda zůstanu... Prosím Tě aspoň, lufrtuj ty debilní zákazníky do kavárny k někomu jinému, děkuji...


Jsem těžce a zoufale zamilovaná. Strašně mě vysírají páry, co tvrdí, že maj vztah "na dálku". Tuhle jsem šla do ulici na Václaváku a zaslechla rozpravu jedné za ruku se držící dvojice "takže za mnou přijedeš příští pátek do Olomouce?" - Olomouc-Praha, to je taková šííííííleeenáááá dááááálkaaaa. Jooo??? A co pak mám do prdele říkat já, se snoubencem víc jak 6,5 tisíc kilometrů daleko??? Z května opět sešlo. I když teoreticky to stíhá. Protože končí svou sezónní práci 28. května a pak může přiletět. A květen má 31 dní, takže dejme tomu, dalo by se to počítat za splněné. Hlavní v tuhle chvíli je, že po tomhle datu může přiletět a být se mnou minimálně celej červen. A já teď celý dny nedělám nic jinýho, že na něj imrvére (jak byste tohle slovo přeložili do angličtiny?) myslím a v hlavě odškrkávám kalendář. Už jenom pěěěěět týdnůůůů. Tak snad tentokrát to skutečně vyjde. Ale mělo by. Jsem optimistická. Když už nebude mít tu práci, všechno hned bude jednodušší. Bože, prosím, prosííím, popožeň čas, ať už je červen. Na květen jsem si napsala v práci o jeden víkend navíc. Víc money a less time to think to much. Když mám moc času na přemýšlení, tak je to špatný. Moc přemýšlím a maluju šílený scénáře. A já nechci šílený scénáře. Po všech těch zklamáních se všema těma chlapama, který sem kdy milovala, mám konečně nárok na pohádku. Myslím, že už si konečně zasloužím happy ending. Ne další apokalypsu, prosím.


Bydlet v Praze má svý (ne?)výhody. Vůbec, ale absolutně VŮBEC nemám šanci se dostat za svou rodinou na Vysočinu. Protože dělám vždycky minimálně 2 víkendy v měsíci, střídá se mi ranní a odpolední. Když mám odpolední, končím v 8 a poslední vlak na Vysočinu jede v 6. A jede to tam 3 hodiny. Sorry, babi. Na jednu stranu mě to i mrzí, na druhou splněnej sen. Na to, že od 16ti sem žila na intru, následně na kolejích a pak nájmy se spolubydlícíma, mám za sebou 2 roky full-time job a USA interesting experience... až teď mám pocit, že teprve až teď žiju fully adult life. Z nějakého podivného důvodu jsem neustále vyčerpaná a bez energie, na čemž budu muset během následujícího měsíce zapracovat, abych do sebe dostala více chuti do života, než přijede můj snoubenec. Můj snoubenec... To zní jak masakrálně hustě. Už teď jsem ve fázi vztahu, která je těžce nad moje očekávání. Ale co jsem chtěla říct, než jsem odběhla od původní myšlenky, tak jak to mám ve zvyku... Sice jsem furt těžce grogy, ale tenhle fully adult life je těžce, TĚŽCE, osvobozující. Příští týden to sice budou 4 měsíce, co mě moje hostitelská rodina vykopla z domu jako už druhá v pořadí... ale pořád mě občas přepadnou stavy, kdy si ty lidi vybavím a mísí se ve mě spousta rozhodně ne-pozitivních pocitů... Osvobozující je, že už se teď nemusím obávat toho, že by mě vykopnutí z domu potkalo do třetice. To už bych si totiž fakt musela jít hodit mašli, protože na to fakt psychicky nemám. Už nejsem v situaci, kdy bych se musela někomu poníženě omlouvat, přestože nechci, neboť je to neprávem, ale jen ze strachu, abych zítra pořád měla střechu nad hlavou. Jak jsem se sakra dostala sem? O tom jsem původně vůbec psát nechtěla... Když už jsem to nakousla... Čas na nový odstavec...


Je strašně těžký být pořád ta silná a snažit se všechno ustát a prostě být "nad věcí". Pořád v sobě mám těžký blok a těžce se mi o tom mluví. Ale do tý rodiny bych se nevrátila ani za zlatý prase. Ani za Babišův roční příjem, pokud by to bylo podmíněné tím, že s těmi lidmi musím zůstat déle než měsíc. A to jsem si myslela, že můj boss v Brně byl kretén... Na mým šéfovi v Brně byla skvělá jedna věc. Mohl mě vyhodit z práce, ale ne z domu. Bylo to už v září, ale evidentně jsem to pořád nestrávila. Víte, když se těšíte na amazing year v zemi zaslíbené, jak Vám nakecají v agentuře a vy tam přiletíte plní elánu a víry v tyto kecy, absolvujete trénkovou školu, dorazíte k hostitelské rodiny, vybalíte si všechny kufry a ta rodina Vám čtvrtej den řekne "můžeš si zase sbalit", slíbí Vám, že Vám dá extra time na to, abyste si našli jinou vhodnou rodinu a pak Vám po čtrnácti dnech u nich doma řekne "sbal si kufry a buď připravená ráno odejít, potřebujem tvou postel pro někoho jinýho", tak Vás to poznamená. Zvláště pak, když se prakticky stejná zkušenost opakuje 3 měsíce po té s další rodinou, jen za jiných - těžko-říct-co-z-toho-bylo-větší-psycho - okolností... Když Vám v agentuře řeknou "můžeme Ti booknout letenku na úterý", ale Vaše crazy bitch boss Vám řekne "neděle bude Tvůj poslední den v našem domě". Nejste ve svý zemi, nejste ani na svým kontinentu, nemluvíte svojí rodnou řečí a těžce Vám hrozí, že budete 2 noci nocovat někde pod mostem v Central Parku, protože osoba z agentury, která je za Vás zodpovědná a má Vám v takové situaci nabídnout přístřeší a její barák je velkej asi jako Bílej dům, prostě doma nemá místo, kam Vás uložit... Teď když se mi to podařilo zformulovat do týhle věty, tak si říkám, že jsem byla fakt mega silná, že se mi podařilo udržet si tu slepou víru v jinou zodpovědnou osobu z agentury a nepropadnout totální panice. Což nakonec dopadlo tak, že mi můj americkej anděl strážnej konečně poslal nějakou tu spásu a tou byla koordinátorka z agentury Regina. Regina, chápete? Není to tak trochu poetický? Podle mě je.


Regina byla první Američanka, která se mi skutečně snažila nějak pomoct a snažila se najít mi novou ideální rodinu. Jenomže těsně po Vánocích, první týden v lednu, ideální rodiny nebyly zrovna na skladě a bylo těžce vyprodáno. Takže už mi z bídy zkoušela dohodit i nějaké ne-ideální. I když jsem s jednou zkusila aspoň zaskypovat, ve finále jsem naznala, že než riskovat třetí vyhození z domu, radši poletím zpátky do svý rodný země. A pak, těsně před odletem, se znovu objevil ON. Takže teď jsou věci opravdu interesting. Opět jedu serious facebook relationship. Oproti trase Brno-České Budějovice, je to teďka Praha-New York. Ta dálka mezi náma je šílená a budu lhát, když řeknu, že mě to vůbec neničí... Ale jsem strašně vděčná, že sem opět v situaci, kdy jsem sama sobě vlastním pánem alespoň co se pohybu v domácnosti týče. Můžu chodit (ne?)oblečená, jak chci. Můžu poslouchat hudbu! To je takový hlavní rozdíl. Budete mi věřit, když Vám řeknu, že jsem měla zakázanou hudbu? Protože já fakt nežertuju... A nemusím každej den vytírat podlahu a vydezinfikovat celou kuchyň, ta moje klidně snese střídmější kontakt s chemií... A za svýho současnýho šéfa bych asi teda měla být ve výsledku taky vděčná. Sice to není úplně 100% výhra v loterii, ale jak už jsem řekla, nemám ho za zadkem 24/7, aby mě buzeroval. Klesnul u mě potom, co mě strašně vážným tónem zjebal za to, že jdu o 2 minuty pozdě, ještě ke všemu, když to bylo poprvý. Na druhou stranu mi teď dochází, že je to pořád lepší varianta, než když měla C. volnej den ze školy, já ji šla ráno převzít a otec na mě "dobře, seš vzhůru" a nic mi neřekl a pak o 3 dny později mi poslal nasranou esemesku, že na mě hodinu čekal a že jsem měla začínat v 7 a ne až v 8. Tohle moji host rodiče dělali s těžkou oblibou. Nasrali se kvůli nějaký pí*ovině o který sem neměla nejmenší tucha, že sem ji udělala, nic mi neřekli a dusili to v sobě a pak mi po několika dnech poslali výčítavý smsky nebo maily. Oooooh Gooood!!! IT'S SOOOOOO GOOOOD TO BE HOME!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Juliet (Regina to yours Emma) Juliet (Regina to yours Emma) | 28. dubna 2018 v 16:50 | Reagovat

Tak jsem si konečně článek s odpoledním kafíčkem přečetla. :) A bavil mě! I když jsem většinu věděla. ;) Ale... Prostě dobře a poutavě píšeš. A je pecka číst to jako pro tvoje čtenáře a ne jako pro tvou BFF. :P :D :) ♥♥♥

2 SáraD. SáraD. | E-mail | Web | 28. dubna 2018 v 22:37 | Reagovat

V každé práci se najde něco, co není uplně OK, zákazníci také ne, zase si myslím, že to pak dobře posílí nervy a pak zas přijde někdo, aby tě zase naštval prkotinou, to si nevybereš, závidím že si můžeš v práci číst, já jen o pauze na jídlo
a věřím, že nakonec vše dobře dopadne a snoubenec doletí
a s těmi rodinami si už hlavu nelam, prostě si neměla štěstí
ale zase tě štěstí potkalo jinde :)

3 Janiss Janiss | Web | 3. května 2018 v 10:20 | Reagovat

počkat počkat jak snoubenec?:D:D:D byl to potencionální snoubenec :D

4 Nicol (hollywood-girls.blog.cz) Nicol (hollywood-girls.blog.cz) | Web | 3. května 2018 v 21:09 | Reagovat

Ahoj, na actresses jsem měla žádost o spřátelení, z důvodu velkého úpadku blogu jsem se rozhodla, že se přesunu na jiný blog a budu se věnovat menšímu počtu hereček, pokud žádost stále platí, tak bych byla ráda aff na tomto blogu :)

5 Lucka Lucka | E-mail | Web | 5. května 2018 v 11:46 | Reagovat

Věřím, že to dobře dopadne. Je to teda skutečně vztah na dálku, ale pokud stojí za to, tak vydrží. :-)

6 Charmed-ka.Pavla Charmed-ka.Pavla | Web | 6. května 2018 v 18:00 | Reagovat

Happy ending ti mooc přeju!! :) Přesně to se mi taky stává, jednou nadává, že toho mam v práci tolik a přemýšlím jestli mi to stojí za to, potom jsou ale dny, kdy se v práci flákám a jsem ráda za to že ji mám..takže se mi to taky tak nějak kompenzuje :)
Koukám že jsi toho za tu dobu co už moc nepřidávám zažila opravdu hodně :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama