31/3/2018

31. března 2018 v 23:55 | Celene |  My diary
Fakt se mi těžko věří, že za dva týdny to bude čtvrt roku, co jsem zpátky v ČR. Jak jsem si myslela, tak návrat zpátky byl opravdu ještě větším dobrodružstvím, než bylo stěhovat se za oceán... Sort of. I had a true. Víte... Juls mě vyzvedla na letišti v Praze 14. ledna. Bydlení jsem si sehnala až od 18. února. Velký kufry jsem nechala u ní doma a celou dobu žila jenom s příručním carry-on zavazadlem. Kvůli svým povinnostem mě byla Juls schopná ubytovat jen na jednu noc. Půl hodinu před půlnocí jí říkám "asi už je správnej čas na to, abych začala řešit, kde budu spát zítra." Juls: "Já se z tebe fakt poseru." - nebo tak nějak to řekla :D No a takhle jsem víc jak ten měsíc fakt fungovala. Rozhodla jsem se zůstat v Praze a příbuzenstvo mám na Vysočině, takže už jenom z hlediska docházení na pohovory a prohlídky bytů, se možnost zakempit to u příbuzných, jevila jako dosti nevyhovující. Navíc jsem měla tak nějak psychický blok, kdy jsem svůj návrat brala jako značné selhání a bála jsem se reakcí rodiny. Bála jsem se, že uslyším věty jako "To ses teda vrátila brzo" a "Já jsem věděl/a, že tam dlouho nevydržíš." a tak podobně. A už tak jsem byla od Asiatů dost zlomená a tohle by mě zlomilo totálně. LCC (=koordinátorka z agentury), u které jsem poslední týden přebývala, protože mě rodina vykopla z domu (už druhá), se mě asi tři dny před mým odletem zpět do ČR ptala, jestli nejsem smutná. Byla jsem již ve fázi smíření. Když pak viděla, že nevypadám zrovna jako šíleně smutná princezna, otočila, a ptala se, jestli jsem "homesick", což znamená, jestli teskním po domově. Upřímně jsem fakt netesknila, ale tak snažila jsem se jí vysvětlit můj duševní stav. Že se teď prostě složit nemůžu, protože pokud se vrátím zpátky, tak ubrečenou hysterku nikdo nezaměstná a neubytuje. Potřebovala jsem zůstat v pohodě.


Máma se dozvěděla, že jsem zpátky od mojí nejlepší kamarádky asi tři dny potom, co jsem byla zpět. Tátovi jsem zavolala asi po týdnu. Že se vracím zpátky dopředu věděly jenom tátovy sestřenky a moje ségra věděla, že jsem v rematch, ale o výsledky se nijak nezajímala, takže jsem ji sama od sebe neinformovala. Dědovi, babičce, tetě a strejdovi jsem napsala objasňující email, až po dvou týdnech v Česku. Přespávala jsem střídavě různě po airbnb a když to šlo, tak u Juls. Když jsem si obešla 7 pohovorů, tak jsem to na týden zakempila u mámy. Což vedlo k podivné reakci mé sestry, kterou do teď nechápu. Myslela jsem si, že jsme si svým způsobem dost blízký, ale zjevně se něco změnilo... Těžko říct, co. Když jsem zrovna nechodila po hovorech, fuftrovala jsem facebookový skupiny s bydlením v Praze. Haluzně se tam objevil inzerát na 1+1 ne zas tak daleko od centra a na Prahu za velice VELICE slušnou cenu (= za tyhle prachy je vcelku nemožný sehnat 1+1 i v Brně) a překvapivě i přes velké množství komentářů se mi podařilo domluvit si prohlídku. A vesmír mi chtěl asi nějak kompenzovat tu neblahou au-pair zkušenost, tak mi na oplátku dal tenhle byt. A jak jsem minule zmínila, že čekám na poslední preferovanou možnost, co se týče práce, tak jsem dostala i tu. Od 8.2 makám na plnej úvazek v kavárně v knihkupectví. Docela slušný ne? 14.1 se vrátit a 8.2 mít full-time job. Tleskám si. A fakt, FAKT, se mi strašně ulevilo, když jsem si 18.2 konečně oficiálně přebrala byt od původní nájemnice a skončilo mi pendlování z místa na místo s mým růžovým carry-on. Jen s tím obsahem jsem si musela vystačit ještě mnohem delší dobu, protože táta mě byl kvůli pracovním povinnostem schopen pomoct přestěhovat zbytek věcí, co mi zůstalo u babičky na Vysočině, až 4. března. Juls mi dovezla kufry z USA až 18. března, což znamená, že až před 14-ti dny jsem se setkala se svým použitelným šatníkem. A pořád mám pár praktických věcí u mámy, taktéž na Vysočině, a ty přestěhuju kdo ví kdy.


Tenhle prodloužený víkend, z kterého mi teda zbývají 2 dny, protože na Velký pátek jsem byla v práci s tím, že si za to vezmu den volna, až přiletí můj fiance, takže good deal, chci využít na dotáhnutí úklidu. Ale jako včera zabijácká šichta od 8:30 do 19:00 bez pauzy a celý týden jsem měla ranní a celkem spánkový deficit, takže jsem naznala, že dneska si zasloužím regenerační den a prakticky celej jsem ho strávila v posteli s notebookem. No ten layout ale stojí za to, ne? Je booožííí ♥ Má pro mě speciální skrytý význam. Naprosto miluju ten gif. Připomíná mi to poslední setkání s mým fiance v NY. Taky prošel podobnou fází zmrtvýchvstání jako Killy. Ale o tom se možná rozepíšu až někdy jindy. A pokud Vám ta první quote nahoře není povědomá, tak se nedivte. Ta je totiž moje osobní od mého real prince Charminga. A ten citát od Killyho pod gifem? Prostě bezpodmínečná láska. Tak uvidíme, jestli vytrváme a proběhneme cílovou páskou. Doufám, že ano ♥ Dneska jsme si spolu zase skypovali. Normálně se snažím moc nemyslet na to, že jsme od sebe momentálně 6561.2 kilometrů daleko, ale on to vždycky musí zmínit. Normálně se mi daří netesknit a naopak se těšit na to, až se konečně znovu shledáme. Pokaždé ale, když ho vidím skrz monitor, si uvědomím, jak strašně moc mi chybí. Ale pokud vše půjde, tak jak má (což z jeho strany teďka úplně nešlo), tak v květnu bychom se konečně mohli potkat v tváří tvář bez monitorů mezi námi a v bezprostřední blízkosti. Měsíc uteče mrknutí oka. A pak už se snad brzy konečně zase budem držet v objetí and just be a real couple
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M` M` | Web | 2. dubna 2018 v 10:33 | Reagovat

Ahoj, moc mě mrzí, že Ti to v USA nevyšlo :/ ale každá zkušenost k něčemu dobrá :) jsi skvělá, že jsi po příletu takto všechno rychle vyřešila. Přeji hodně štěstí :)
Užij si zbytek dne a přeji pěkný a úspěšný týden :)

2 Pure_Shadowhunter Pure_Shadowhunter | Web | 2. dubna 2018 v 11:22 | Reagovat

neuvěřitelný, jak ten čas rychle běží, že ?? ... a z toho neúspěchu si nic nedělej, všechno zlé je k něčemu dobré :)

3 SáraD. SáraD. | E-mail | Web | 3. dubna 2018 v 10:57 | Reagovat

No jo,uteklo to až moc rychle, stalo se hodně, ale nakonec to dopadlo dobře, ať se v nové práci daří

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 4. dubna 2018 v 17:13 | Reagovat

Ono to všechno utíká nějak rychleji, než by si člověk dovedl představit. Já co jsem na magisterském, tak si říkám, že dny a týdny letí jako mávnutím proutku, většinou se ani nestačím rozkoukat. Jsi hodně dobrá, že sis dokázala práci sehnat tak rychle po návratu, stejně tak byt. Zdá se, že vesmír na tebe skutečně pohlédl s mírou porozumění. :-) Ale za chvíli tu budeš mít přítele a to bude určitě paráda, on tu zůstane nebo přiletí jen na čas? :-)

5 Janiss Janiss | Web | 8. dubna 2018 v 20:32 | Reagovat

Co na to vše napsat :D jsi prostě blázen, ale to ty výš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama