Leden 2015

24/1/2015

24. ledna 2015 v 11:56 | Celene |  My diary
Vím, že jsem chtěla psát častěji, ale moje předsevzetí narazilo na menší útes v podobě smrti mého milovaného notebooku. R.I.P. Dožil se školního věku, tj. 6ti let. Měla jsem ho od listopadu 2008 a dodejchal teďka v úterý 20. ledna. Normálně bych asi i brečela, ale tak nějak jsem čekala, že to musí každou chvíli přijít. Jinak jsem slíbila nějaké to info o mém "božském", jak jej nazvala Janiss :D Dost se mi to líbí, budu to používat :D Táákže pan Božský... :P No, kde začít? V některých oblastech si připadám dosti pubertálně, ale na druhou stranu, doma to na mě nikdo nepoznal, takže to asi nebude tak tragický :D Jsme spolu už 11 týdnů, což pomalu dotahuje na můj osobní rekord, a moji babičku by asi ani ve snu nenapadlo, že bych teď někoho měla. Po mých předchozích ne nějak slavných zkušenostech jsem se to totiž rozhodla tutlat. Jen se divím, že se mi to tak daří. Naše rodina z tátovy strany je totiž dost postižená v tom slova smyslu, že když se tam o někom zmíníte, už počítají s tím, že s dotyčným dojdete k oltáři, splodíte aspoň dvě děti a pokud se nerozvedete, budete žít "šťastně až do smrti" ( = pracovat od rána do večera a stěžovat si, že peníze nerostou na stromech a nadávat na hladový krky, který musíte živit). Poprvé a naposled jsem tuhle chybu udělala ve čtvrťáku, když jsem se doma po měsíci chození zmínila tátově přítelkyni, že s někým chodím. Asi pět minut poté mě naprosto šokovala otázka "A myslíš si, že je to ta pravá láska?", ještě kdybyste mohli slyšet ten tón, tak fakt padnete pod stůl. Jsem se tenkrát musela hodně ovládat, aby ze mě nevypadla odpověď typu: "Děláš si prdel?", "Šplouchá ti na maják?", "Jinak dobrý?", apod.


Teď se ale něco změnilo. Už jsem ve fázi, kdy chci tatínka a jeho drahou polovičku informovat. Začínám si totiž myslet, že na tu šokující otázku teď můžu odpovědět "Ano."... Což je asi šílený, ale na druhou stranu už je mi 22 a moje máma se v tý době starala o dvouletou mě :D I když to zrovna nebylo s tou pravou láskou, což je kapitola sama pro sebe, ale proč bych ji teď nemohla potkat já? No, minimálně jeden důvod by mě napadl. Už víc jak čtyři roky se snažím a tvrdě dřu, aby se mi jednoho krásnýho dne podařilo splnit svůj sen - stát se slavnou režisérkou a postavit si doma na poličku toho "blbýho" Oscara! Do teď jsem žila zaměřená na kariéru a po rodinném životě jsem nijak zvlášť netoužila. Ano, chtěla jsem se vdát a mít pohádkovou svatbu jako o tom sní spousta holek, ale děti jsem ke štěstí nepotřebovala. Jenže on ano. No a já pomalu zjišťuju, že už jsem se dostala do takový fáze, kdy jsem vzala kalandář a otočila ho nakonec na seznam jmen, pročítala jsem si seznam a přemítala nad tím, která jména zní dobře s jeho příjmením... Takže pokud kdy někdy dojdu požehnaného stavu (což zase není takový problém do toho spadnout, že...) a odnosím pod svým srdcem dítě (to už je o něco těžší...), tak to bude JEHO dítě. Pan Božský bude úžasnej táta, o tom vůbec nepochybuju. Spíš mi dělá starost, že já bych byla příšerná máma. Bože, kdo tohle řeší v dvaadvaceti? Ok, beru zpět... Vzpomněla jsem si na moje vdaný spolužačky ze základky, které jsou už se závazky. Teda jedna z nich je svobodná matka, ale jiná spolužačka ze střední teď neustále sdílí na facebooku fotky svýho těhotenskýho břicha a jedna už je taky vdaná. Rozhodně neplánuju dítě teď hned, nejsem na hlavu a Božský taky ne - Bohu dík. Nechci být ale stará matka, což by znamenalo, že musím počít nejpozději do pěti let, abych se mohla zařadit relativně mezi mladý matky. Taky nechci být krkavčí matka. Už z toho stylu jakým o tom píšu, jste asi pochopili, že mateřský geny u mě moc nefungujou... Navíc nechci být ten typ matky, co potom svému dítěti vyčítá, že kvůli němu zahodila své sny. Jak si je mám splnit do pěti let??! Já to měla naplánovaný jako desetiletku, sakra!! :D I když mě teď napadl spolehlivej způsob, jak mateřský geny probudit. Ve čtvrťáku mi tak na chvíli jeblo, když tehdejší spolubydlící mluvila o svým dětství. Až to budu potřebovat, dojedu za ní, ať mi to zopakuje :D :D


Takže teď hledám alternativy. Už jsem o tomhle všem přemýšlela hned ze začátku tohohle vztahu. Přemýšlím a přehodnocuju všechno čím jsem si doposud byla 100%. Přemýšlím o tom, co vlastně potřebuju k tomu, abych byla skutečně šťastná. Umřít sama doma, kde je polička plná zaprášených sošek Oscarů asi není úplně štěstí... Strašně bych si ale přála dokázat, že na na to mám. Což má asi zakopaný jádro v tom, že jsem si doma připadala nedoceněná. Teda úplně si to nemůžu vybavit, když nad tím tak přemýšlím. Ale kdybych byla jako jedna moje dobrá kamarádka z Vysočiny a v dětství by mě dostatečně oceňovali, asi bych teď neměla ten pocit, že musím něco dokázat a prahla bych po rodinným životě tak jako ona. Začínám si uvědomovat, že jde hodně o úhel pohledu. Že jsem se do teď zarputile dívala jedním směrem a nepřipouštěla si, že ke štěstí by mohla vést i jiná cesta. Skvělou zkušeností pro mě bylo léto strávené ve Šlágru, protože jsem si uvědomila, že takhle žít opravdu nechci. Sice na čerstvýho absolventa bych mohla mít na svoje poměry luxusní plat, ale trávit 10-13 hodin denně v práci a nemít žádný osobní život, to už tak luxusní nebylo. Proto to byla opravdu skvělá zkušenost za kterou jsem fakt vděčná. Protože teď, když osobní život mám a poznala jsem, jak skvělý může být, kvůli lepšímu platu se ho rozhodně vzdávat nechci. Přestávám tolik lpět na svém původním plánu. Tyhle otázky ohledně budoucnosti jsme řešili i se spolužáky na obědě a došli jsme k závěru, že je lepší mít nějakou práci s normální pracovní dobou a platem, který nás uživí a žít si v klidu osobní život než mít sice lepší práci s mnohem lepším platem, ale žádný život.


No, původně jsem si myslela, že tohle bude takovej menší pubertální článek o tom, jak je Božský prostě nejúžasnější chlap pod sluncem, ale nakonec je to až trochu filozofický :D Nikdy dopředu nevím, co přesně napíšu, jenom mám základní bod, o čem vím, že chci psát a pak prostě píšu podle toho, jak mi zrovna běží myšlenky. Abych o něm teda něco řekla. Je mu 28, tudíš je starší jenom o 6 let (6,5 ale to je detail :D ), což je jeden z hlavních argumentů, proč projde u mě doma narozdíl od mých tří ex :D Má stálou práci v IT firmě (další věc, co bude lahodit uším mého táty :D ). Dalšími důvody, který bych před otcem nezmiňovala je, že mimo mě nemá žádnou přítelkyni se závazky (jako Vy-víte-kdo) ani bez závazků, a nebydlí ani u maminky, ani na koleji, což je značně významné plus. Miluje sport, což je mínus pro mě, protože já jsem antisportovec a musela jsem si kvůli němu na list novoročních předsevzetí přidat to, že se musím dostat do kondice. Ne, že by mi ho tam přidal, ani o tom listu neví. Já jen uvažuju "logicky" a trápí mě obavy z toho, že když jeho tempu nebudu stačit, vymění mě za nějakou sportovkyni. Z podobných důvodů jsem na tom listu zvýraznila červenou urgentní barvou předsevzetí NAUČIT SE VAŘIT. Když se vrátím k tomu dostat se do kondice, neměli byste nějaký tip na nějakou nenáročnou fyzickou aktivitu pro úplný trotly jako jsem já? :D


Takže pokud to mám shrnout - ano. Ano, myslím si, že je to ten pravej. Žádnej jinej nemůže být pravější než on :) Nejparadoxnější na tom je, že jsem ho našla, když jsem ho vůbec nehledala :) Jak jste v My Diary mohli číst, byla jsem strašně hotová z toho rozchodu s Vy-víte-kým a hledala jsem jenom náplast na zlomený srdce, chtěla jsem jenom trochu rozptýlit myšlenky. A místo náplasti jsem na to dostala stehy (trocha chirurgické metafory :D ) a moje srdce už je téměř úplně zahojené. To téměř je tam proto, že jak jistě sami vítě, jizva zůstane vždycky. Moje asi deseticentimetrová jizva po slepáku je toho důkazem :D Už začínám věřit tomu, jak se říká, že láska přijde, když ji nejmíň čekáš. I když pořád mám v sobě menší blok označovat to mezi námi za něco takového nebo říkat tomu vztah. Prostě ty moje neúspěšný vztahy, hlavně dva z nich, mě dost poznamenaly. Moje zkušenosti jsou totiž takový, že to se mnou ještě nikdy žádnej kluk nemyslel vážně, tak pořád zůstávám obezřetlá a snažím se nezamilovat se úplně bezhlavě pro případ, že by najednou všechno to krásné mezi námi mělo náhle z ničeho nic skončit, tak jako se to stalo ve všech těch předchozích vztazích. Třeba se trochu uklidním a přestanu se míň bát, až pokoříme tu hranici 3 měsíců a "zkušební lhůta" bude v čudu. Navíc už jsme i nakousli téma seznámení s rodiči, ale ten blok tam stejně zůstává... Třeba odpadne až se seznámíme. I když z toho mám teď taky mdlo před očima :D No a teď po dvou hodinách, co jsem tohle psala, se musím zvednout a jít se učit, protože mě ještě čekají dvě zkoušky a předělat ten Deník stážisty k zápočtu. Vypadá to, že venku je hezky, tak si užijte slunečný den :)

17/1/2015

17. ledna 2015 v 11:23 | Celene |  My diary
Tak se zase po týdnu hlásím. A to jsem si dala předsevzetí, že budu na blog psát častěji. Pfff... Minulý týden jsem to pěkně roztočila v Terranově, mají tam fakt luxusní výprodej. Doporučuju! Nechala jsem tam 1 512 korun (1400,- jsem dostala od Ježíška, takže jsem si připlatila 112,- :D ). Když jsem si spočítala původní ceny mého nákupu vyšla mi cena 3 850,- , takže jsem nakoupila o 2 338 korun levněji. Z toho mám fakt nehoráznou radost, takže se s tím musím pochlubit tady na blogu :D Konečně jsem se odhodlala k tomu, že jsem vyhodila do koše svoje milovaný tepláky, protože už delší dobu měly nenapravitelnou obří díru na zadku. Ale byly fakt boží :( Tak jsem v Terranově pořídila náhražku, taky dost pohodlnou, za 189,- z původních 479,- (sleva 290,- ). Pak jsem si koupila takovej super děrovanej vršek v černý barvě, dlouhý černý rukávy. Vypadá to jako pevnější krajka a přesto je bílej nápis, kterej vynikne jen, když se pod to vezme černý tílko. Vypadá to ale úplně mega! :D Je tam nápis I used MAGIC on you BECAUSE you're the ONE. Tady sice ta sleva nebyla tak výrazná, protože jsem ho pořídila za 249,- oproti původním 479,- (sleva 230), ale prostě jsem ho musela mít, protože je fakt boží!! Pak jsem si pořídila modrej chlupatej svetr (bože, jak já tak strašně dlouho toužila po chlupatým svetru, ale všechny byly tak hrozně drahý, že jsem si je dosud nemohla dovolit :/ :D ) za 299,- oproti 759,- (sleva 460) a další stejně chlupatej svetr, tentokrát červený. Je na něm vypletený bílý srdíčko a v něm nápis YOU + ME, což přiznávám je poněkud infantilní, ale vypadá to pěkně a roztomile :D A jelikož tam byla menší vada v tom pletení (ale ne tak tragická), tak byl z původních 759,- zlevněnej na 159,- (sleva 600,- !!). Další mé úlovky jsem našla v online katalogu Terranovy a můžete se na ně mrknout v celém článku.


Mno a jinak... Včera jsem byla u doktorky a výtěr z krku i krev v pohodě, ale ta poslední vyloučená složka se jí nějak vůbec nelíbila, takže mě zas přehodila na jiný oddělení. Mám si zajít prej co nejdřív k obvoďákovi, jenže ten můj dement je na Vysočině a tam jet fakt neplánuju. Jsem ráda, že jsem se konečně dostala do Brna, tak se přece nepoženu zpátky. Jednoduché řešení - musím si sehnat obvoďáka v Brně. Stejně to tak vypadá, že tady po státnicích zůstanu. (Ano, pravidelní čtenáři zrovna asi objevili zásadní změnu v mým životním plánu :D ). Za dva týdny ve čtvrtek je v Brně Šlágr bál. Přemýšlela jsem o tom asi týden a nakonec jsem až včera napsala Vy-víte-komu, jestli by mě uvítal za kamerou nebo ne. K "překvapení" všech zúčastněných by mě uvítal, takže "huráá" - budu za kamerou. Na to se náhodou docela těším, když jsem za ní nestála od září, ale setkání s Vy-víte-kým mi dělá nedrobné vrásky... Nejsem si jistá, jestli jsem připravená si s ním přátelsky povídat. Pokud budu znít tak mile, jak si ten rozhovor představuju v mojí hlavě, jsem si jistá, že se mi po páté větě omluví, že musí jít něco zařídit :D Vlastně bych mu měla poděkovat. Co takhle věta: "Díky za to, že's mi zlomil srdce, protože jinak bych nikdy nepotkala toho báječnýho kluka, co jsem s ním teď." Hmm, zajímal by mě ten výraz :D Jo a ten báječnej kluk? Brutální, totálně neplánovaná náhoda, která trvá už víc jak 10 týdnů :)) Už je skoro na pokraji mýho osobního rekordu :D Moc nevěřím tomu, že to někdo poctivě dočte až sem a nerazila bych ho utopila v záplavě textu, tak Vám o něm povím někdy příště v dalším článku. Mno a teď musím přestat prokrastinovat a začít se učit na zkoušku... :)


9/1/2015

9. ledna 2015 v 14:46 | Celene |  My diary
Tak a máme tu nové diary v novém roce. Bohužel pořád nejsem zdravá, což už je od 20. prosince opravdu alarmující stav. Minulej pátek jsem přijela do Brna, protože v pondělí jsem potřebovala odeslat přes školu žádosti ředitelům středních škol s prosbou aby mi povolili u nich realizovat moje dotazníkové šetření k bakalářce. Jsem si myslela, že ty injekce v klidu odchodím tady v Brně, jenže OUHA - chyba lávky. A pořádná. Už na to radši ani nechci vzpomínat dopodrobna, ale ta sobota byla fakt horor a lítala jsem od čerta k ďáblu. Nakonec to dopadlo tak, že mi ten penicilin napsali zpátky do těch tablet po osmi hodinách, což jsem brala do čtvrtka, kdy jsem šla za jinou doktorkou na ORL, kterou mi doporučili na úrazovce v sobotu. Pro změnu jsem dostala antibiotika v kapkách, který si musím kapat do nosu a pořádně u toho zaklonit hlavu tak, aby mi to proteklo do krku. Mega nechutný... No a to si mám kapat do neděle do odpoledne a v pondělí tam mám být ráno "jako na koni" se zkumavkou moči, vezmou mi krev a výtěr z krku a možná i přijdou na to, co mi teda sakra je. Už mě to fakt štve takovou dobu :/ Navíc se mě doktorka ptala, jestli jsem měla mononukleózu a když jsem jí řekla, že ve třetí třídě, reagovala: "Skvělý, jednu věc můžem vyloučit.". Takže pecka. Už to asi začíná být vážný... Dotaz na mononukleózu mě kapku znervóznil, když jsem se původně léčila s angínou. Mělo by mě to rozhodit, ale naopak to, že mi chce dělat všechny ty testy mě uklidnilo a do týhle doktorky vkládám své plné naděje, že mě vyléčí. Tak snad...


Jinak jsem si teda přes víkend napakovala ty obálky s těma žádostma. Zabralo mi to dvě hodiny do šestnácti obálek nastrkat po šesti A4 a ještě předtím nadepsat adresy. Včera to přineslo prvné kýžené plody a přišla mi odpoveď mejlem od jednoho z oslovených ředitelů, že s realizací souhlasí. Měla jsem z toho fakt radost a vlilo mi to spoustu optimismu do žil. Kterej jsem zjistila, že budu fakt potřebovat, pokud odpoví tolik lidí, kolik jsem si napočítala do původního plánu :D Dneska jsem si procházela prvních dvacet odpovědí a strávila jsem u toho tři hodiny. Z toho jsem usoudila, že až budu mít ty odpovědi všechny, budu tu tabulku vyhodnocovat minimálně tejden. MINIMÁLNĚ. Klika je, že jsem si vybrala téma, který mě fakt baví, protože jinak bych u toho zajisté umřela. Takhle si z toho vytvořím dobrou posedlost a už se na ten tejden, co u toho strávím, fakt vyloženě těším :D Jen mě štve, že kvůli tý nemoci jsem si musela přeházet všechny zkoušky na později, takže před začátkem dalšího semestru mi tam zbude jenom týden volna a to ještě bude ten týden, co strávím nad tou tabulkou. Takže fakt pecka :D Mimo jiné jsem také včera (nebo předevčírem, ale to je fuk) dospěla k rozhodnutí, že vyhodím pět set deset korun za přihlášku na dálkový studium Učitelství pedagogiky na Karlovce. Jestli se nedostanu ani do druhýho kola, tak to budou fakt vyhozený prachy :D Ale aspoň pak taťka nemůže nadávat, že jsem to aspoň nezkusila :D