Červenec 2014

27/7/2014

27. července 2014 v 12:30 | Celene |  My diary
Už asi pět minut sedím před notebookem a čučím na prázdné textové pole. Přemýšlím, jak a kde začít a jak to sdělit světu... Ještě minulý týden to bylo naprosto skvělý... I když minulou středu nás přistihli málem "přímo při činnu" jakože fakt to bylo hodně těsný a pořád mě lehce objímá hrůza při vzpomínce, jak jeden moderátor/produkční sundává režisérovi A z tváře můj vlas... :D Už je to ale týden a půl a zjevně mu to nedocvaklo, což se fakt divím... Sexuální flustrace se u mě opět projevila v podobě veršů o které se s Vámi klidně podělím, stejně jako jsem se o ně, po značném donucení jedné z mých nejlepších kamarádek, podělila s režisérem A. Tady jsou:

Chci Tě teď a tady,
servi ze mě šaty.
To čekání mě mučí,
tělo chtíčem skučí…
Vyslyš mé volání,
dejme se do konání…
Chci Tě tak moc,
kdy přijde ta společná noc?

No a co Vás asi bude zajímat nejvíc, stalo se to v sobotu. Ne tuhle sobotu, ale minulou 19. července. Pokud mám být sentimentální můžu dodat, že to bylo přesně 3 měsíce od toho dne, kdy jsme řekli to zásadní "chceš mě/chci Tě"... Neprobíhalo to ale tak úplně podle mých představ... Po pravdě to do mejch představ mělo hodně daleko... :D A tím nemyslím samotnej akt, ale ten způsob, to jak to celé proběhlo... Přišel dopoledne v deset hodin a už dopředu jsem byla z jeho strany psychicky připravená na to, že se zdrží tak dvě hodiny, takže jsem ve finále mohla být potěšená, že se zdržel o 40 minut déle než měl původně v plánu... Když ale odcházel, s politováním musím přiznat, že jsem se cítila přesně tak špatně, jak jsem si myslela, že se cítit budu a možná ještě hůř... Solidně hůř...


V pondělí se mi povedlo "ukořistit" jenom letmou pusu a pohlazení po boku. V úterý byl totálně pracovně narvanej den, takže to jsem neukořistila fyzickej dotek žádnej. Z úterý na středu se mi zdál hororovej sen o tom, jak za mnou přišel do studia jeden člověk z práce, kterej tam má přiznanou oficiální funkci hlavního práskače. Měl vážnej výraz a nekompromisně mi oznámil, že ví o mě a režisérovi A a tón jeho hlasu jasně naznačoval, že je to pro mě v týhle práci konečná... Ty minuty po úlevném probuzení a zjištění, že to byl opravdu jen hororový sen, mě ani v nejmenším nenapadlo, že tahle obava už do pár hodin nebude aktuální... Bylo dopoledne, když jsem šla za režisérem A. Ještě ráno, když jsme spolu mluvili na režii, tak mi přišel naprosto v pohodě, ale jak jsem za ním došla, tak byl takovej divnej... Zdál se mi trochu v křeči a i ta pusa byla taková zdrženlivá a když jsem ho pak hladila po rameni a kolem šíje, tak mi přišel dost napnutej a chvíli jen tak mlčel a čuměl před sebe a nic neříkal... A pak začal slovy "Víš jak ses mě v Brně ptala, jestli se neprobudím plnej výčitek?" a já jen "už to přišlo?", což už z tý jeho věty bylo naprosto zřejmý, a on "jo"... A že spíš jedna velká výčitka a že si najednou uvědomil spoustu věcí a že tohle opravdu není pro něj, že na to není stavěnej vést něco takhle paralerně a že zjistil, že umí docela dobře lhát a že se mu to nelíbí a že to dělat nechce... A že od určitýho momentu se v tom jeho vztahu dost věcí změnilo a to k lepšímu a že jak to předtím bylo teďka totálně na hovno, že teď se to zase vrátilo tam kde to bylo zpočátku, a že prej je to zase tak skvělý jak to bylo a že ona si prej spoustu věcí uvědomila...


Řekl mi "Jsi skvělá, chytrá, zábavná a možná budu později třískat hlavou o stůl," ale že v týhle chvíli se mu to zdá být nejférovější způsob. Začal, že by nerad aby to vypadalo jako nějak a nemohl to zformulovat a já za něj "jako že užili jsme si a čau?" a on, že přesně takhle to nebylo míněný už od začátku. Což mě potěšilo a do značné míry uklidnilo, protože tu sobotu potom, co odešel, jsem měla opravdu dosti rozporuplné pocity... Jako byla jsem psychicky připravená na to, že tahle varianta může nastat, jen by mě ve snu nenapadlo, že nastane tak brzy... Což jsem mu i řekla a dostalo se mi odpovědi, že to taky nečekal... Prostě to přišlo... Navíc se to ještě poněkud zkomplikovalo, že dcera jeho přítelkyně skončila v nemocnici a že i tam v tý nemocnici si spoustu věcí uvědomil... Řekl mi ale, že si tím rozhodnutím vůbec není jistej a bylo vidět, že je to pro něj fakt těžký... Pro mě pak bylo hlavně hodně těžký fungovat normálně v práci a tvářit se jakože nic... Psala jsem si pak textovky s kámoškou, s tou samou, co mě dotlačila poslat mu tu veršovačku na začátku článku. Když jsem jí o tom psala a přitom mi došlo, že už se ho nemůžu nikdy jen tak dotknout, šly mi slzy do očí a dalo mi celkem zabrat to vymrkat. Už je to půl týdne, ale zatím jsem měla jenom takový tři epizody, kdy jsem se totálně rozeřvala asi na dvě minuty, ale jinak brečet v kuse nedokážu, i když vím, že by mi to dost pomohlo. Teď jsem si možná asi uvědomila důvod, proč mi to nejde... Asi by to pak znamenalo, že je to opravdu konec...


Režisér A mi říkal, že by byl moc rád, kdyby to mezi námi mohlo fungovat normálně úplně stejně jako předtím... Čistě na platonickým levlu... Můžu mu dál psát, můžu za ním chodit do kanclu a paradoxně mám pocit, že až teď se můžeme konečně začít normálně poznávat. Paradoxně, i přesto, že jsem z toho smutná a trápí mě to, mám pocit, že takhle je to správně... A jsem překvapená, že to jde - vrátit se na čistě platonickej level... V pátek jsme si psali tři hodiny na chatu a úplně přirozeně ve stejným duchu jako předtím... Až na jednu výjimku, kdy jsem mu popsala, co se mi ten den zdálo. Hlavní pointa byla, že jsem mu chtěla dát pusu, ale pak mi došlo, že nemůžu a potom jsme si šli každej svou cestou. Napsal mi na to toto: "To je hodne freudovsky, rek bych... Nemyslim, ze by to byl nezbytne nutne sen, kterej predpovida, jak to bude. Vsechno muze dopadnout jakkoli. Ja mel dneska hroznou chut te pohladit. Neudelal jsem to proto, ze nechci bejt komplikator. Kdyz jsem ti rikal, ze to pro me nebylo lehky rozhodnuti, bylo to vic nez smrtelne vazne mysleny..." Vypustím pár řádků a pak jsem mu napsala, že "být v týhle situaci s někým jiným, v životě bych mu to nepřiznala nahlas, ale Tobě to řeknu... ten dotek mi hrozně chybí... :( " a on "Dekuju, zes to rekla. Zatim to nechme tak. Treba si k tomu reknem vic casem. Me taky chybi. Ale bojim se to komplikovat nam obema..." Taky během toho, co to se mnou končil osobně řekl, že netuší jestli ten vztah skončí za čtvrt roku nebo za pět let a že nevylučuje tu možnost, že spolu my dva v budoucnu zase budeme...


Když to shrnu v reakci na své předchozí diary, byla jsem už vlastně smířená s tím, že můžu zafungovat jako náplast na jejich vztah... Jen mě fakt nenapadlo, že to slepím tak sakra rychle... :D Teď mám hodně takový stavy, kdy nevím, jestli se smát nebo brečet, momentálně, když to píšu, mi moc nejde ani jedno z toho. Ale chtěla jsem napsat, že ve výsledku to celé vnímám pozitivně. Prostě mám pocit, že takhle je to správně. A rozhodně si nemyslím, že tohle je úplný konec. Možná spolu už nikdy nebudeme fungovat jako partneři, ale jsem přesvědčená, že spolu můžeme a snad i budeme fungovat jako hodně dobří přátelé. To, že ten vztah ukončil a udělal to už teď je vlastně dost osvobozující. Už ze mě pomalu odpadávají ty tiky, kdy pokaždé, když za mnou v práci přijde někdo povolanější s vážnou tváří a větou "Můžu s Tebou na moment mluvit?", se zděsím, že mi oznámí, že o nás ví. Můžu za ním beze strachu chodit do kanclu, a už se nemusím bát, že někdo rozrazí dveře v nevhodnou chvíli, protože přátelství mezi kolegy není něco za co by se vyhazovalo z práce. A až odjedu, tak přes rok budu mít úplně jiný starosti, budu psát bakalářku a pak se učit na státnice po promoci se uvidí, jak se věci vyvinou a jsem přesvědčená, že ať to bude za ten rok vypadat jakkoliv, bude to tak správně. Abych tomu připsala nějakou pro tento článek závěrečnou tečku, použiji následující citát - "Jediný způsob, jak odolat pokušení je podlehnout mu." a jsem opravdu ráda, že jsem se tím řídila.

Waiting Game | Regina & Robin

24. července 2014 v 22:29 | Celene |  Videa Once Upon A Time

Moc pěkné emotivní video...

13/7/2014

13. července 2014 v 16:00 | Celene |  My diary
Tak víc jak po dvou týdnech jsem si opět našla čas sesmolit nějaký článek o tom, jak se zrovna věcí mají... Pokud si vzpomínáte na můj nadávný článek o tom, jak nesnáším stěhování (21/6/2014), tak Vám musím říct, že jsem se pro "velký úspěch" stěhovala ještě jednou a ještě tak úplně nekončím :D :'( :D V tom bytě, kam jsem se totiž přistěhovala původně selhal komunikační kanál, přes který jsem si tam to bydlení domlouvala a to značně tragickým způsobem. Vyšlo to najevo hned druhý den po nastěhování. Mimo jiné, nejhlavnějším důvodem, proč jsem šla pryč bylo to, že mi zakázali návštěvy a ten byt je jediná možnost, jak se vídat s režisérem A mimo práci, když veřejně se spolu ukazovat nemůžeme... Přestěhovala jsem se až teď ve středu a teprve včera jsem začala vybalovat. Od majitelky mi totiž bylo doporučeno nevybalovat, protože za 14 dní se musím přestěhovat do pokoje vedle, ale kvůli předchozím nájemníkům, co dluží nájem, to dřív není možné a potom chce tento pokoj, kde jsem teď, začít ihned nabízet. Tak jako abych se nenudila... Ale už jsem ten pohled na tu hromadu tašek v kuchyni nemohla rozdýchat, tak jsem to začala vybalovat. Nejvíc k rozdýchávání je ale to, že dneska je to přesně tři týdny, co jsem tady a ještě jsme s režisérem neměli možnost strávit spolu nějaký ten čas. Hlavně po imnitmní stránce je to už vážně velice deprimující, ale vypadá to, že příští týden už by to snad konečně, KONEČNĚ, mohlo vyjít.


Mimo to jsme ve čtvrtek zabředli na vážnější debatu ohledně jeho přítelkyně... Bylo to značně zajímavé a poučné, jsem opravdu vděčná, že tento stručný rozhovor proběhl, protože jsem se z toho hodně dozvěděla. Když to shrnu, tak mi řekl, že v tuto chvíli je regulérní bigamista. Neznamená to pro mě ani dobré, ani nic zlé, prostě je to tak a výchozí pozici či startovní čáru nemám. Což jsem si uvědomila, že je vlastně dobře. Pokud sám netuší, jaké se mnou má plány a jakou roli (a jak dlouho) budu v jeho životě hrát, znamená to, že mám v tuto chvíli velkou moc utváření tohohle plánu, co se mnou, ovlivnit. Mluvil o "odevzdávání se do rukou osudu" z čehož plyne, že ani ta možnost vyšachovat ji a dostat se na pozici "té jediné" není nereálná... Ale až později, protože se ukázalo, že ohledně jistoty uvažuje stejně já a pokud bych v tuto chvíli byla tak blbá, že bych začala nějakým způsobem tlačit na pilu, skončí to se mnou. Jsem si vědoma toho, že bruslím po tenkým, HODNĚ tenkým ledě. Jsem ale přesvědčená o tom, že mi to za ten risk stojí, tak doufám, že se nepletu a neproboří se pode mnou tak, že bych se utopila... Zrovna teď se musím spokojit s tím, jak to je teď a pak se uvidí... Ještě není čas vyvozovat nějaké finální závěry. Vždyť přece "zkušební doba" je klasicky tři měsíce, ne? Jen mě děsí, že tři týdny z toho už jsou pryč a zatím jsme neměli šanci toho moc poznat, spíš téměř nic, ale pevně věřím a doufám, že teď, když už jsem přestěhovaná a mám povolení návštěv, se daný stav zlepší...

Hook & Emma in 3x11 Going Home

13. července 2014 v 15:23 | Celene |  Animace Once Upon A Time

"Neuběhne den aniž bych na Tebe nepomyslel."
"Dobře."

Návštěvnost za minulý týden (30.6. 2014 - 6.7. 2014)

13. července 2014 v 15:18 | Celene |  Návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden (30.6. 2014 - 6.7. 2014) je:
Pondělí: 14
Úterý: 20
Středa: 12
Čtvrtek: 18
Pátek: 8
Sobota: 20
Neděle: 20

Celkem: 112

A máme tu další pokles... :D Nestěžuji si a ničemu se nedivím, protože práce ve Šlágru mě plně zaměstnává a na blog bohužel nějak není čas ani pomyšlení :/

Start a diary and write in it every day

6. července 2014 v 11:28 | Celene |  Before I Die

Koupila jsem si takovej pidi deníček formátu A6 popohnaná myšlenkou, že si chci na režiséra A zachovat střízlivé vzpomínky. Nechci aby se mi stalo, že na to po čase budu vzpomínat v růžových barvách. Chci si udržet v paměti i ty nehezké věci a nezapomenout třeba na to, jaký to byl pocit, když jsem sama seděla v zámeckém parku zatímco on trávil víkend se svou přítelkyní... Takže položku "začít psát deník" bych si mohla odškrtnout, teď už mi zbývá dodat jen tu část "a psát do něj každý den", protože ze Šlágru se vracím obvykle v půl devátý večer, kolikrát i později a nějak se už nemůžu donutit vzít propisku a zapsat těch pár momentů, co se s ním ten den událo... No budu na tom muset zapracovat, protože po týdnu už mi docela zplývá a nevím, co jaký den bylo...


Návštěvnost za minulý týden (23.6. 2014 - 29.6. 2014)

5. července 2014 v 10:52 | Celene |  Návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden (23.6. 2014 - 29.6. 2014) je:
Pondělí: 15
Úterý: 19
Středa: 14
Čtvrtek: 17
Pátek: 19
Sobota: 29
Neděle: 22

Celkem: 135

Ze soboty mám radost a z neděle rovněž tak, jinak mám pro nízkou návštěvnost pochopení, Šlágr mě plně zaměstnává, takže když dovalím domů v půl devátý blog je bohužel opravdu to poslední na co mám v tu chvíli náladu... Tak doufám, že naleznete pochopení a na konci září nezjistím, že mám o polovinu affs méně... :D :)

Návštěvnost za minulý týden (16.6. 2014 - 22.6. 2014)

5. července 2014 v 10:48 | Celene |  Návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden (16.6. 2014 - 22.6. 2014) je:
Pondeli: 29
Utery: 21
Streda: 20
Ctvrtek: 16
Patek: 23
Sobota: 32
Nedele: 18

Celkem: 159

Návštěvnost za minulý týden (9.6. 2014 - 15.6. 2014)

5. července 2014 v 10:47 | Celene |  Návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden (9.6. 2014 - 15.6. 2014) je:
Pondělí: 25
Úterý: 20
Středa: 21
Čtvrtek: 18
Pátek: 31
Sobota: 29
Neděle: 19

Celkem: 163