11/11/2018

11. listopadu 2018 v 22:41 | Celene |  My diary
Tak během mého volného týdne jsem chytla akorát "super" depku, což bylo fakt dlouhý... Bylo to velmi těžce asociálních asi 10 dní. Ale za 4 dny z toho jsem si dala i těžce digitální detox a přečetla skoro šestistránkovou knížku, což bylo strašně super, k tomu jsem se dlouho nedostala. Tak to původní rande, který jsem zmiňovala, nakonec nějak neklaplo, ale tak co už... Tak jsem po dlouhý době zabloudila na tinder, kterej v otázce mýho milostnýho života evidentně taky proti, protože se trváří, že všichni svobodní chlapi v mým okolí dávno vymřeli a i když stále posouvám hranici kilometrů, stále mi nenabízí ani nohu. Tak mě překvapilo, když mi tam minulou neděli vyskočila match s někým, koho si absolutně nepamatuju, že bych ten profil někdy nedávno viděla, ale ok... Tak dneska jsme si dali první rande a probíhalo to nad očekávání dobře :) Sice jsem byla značně nervózní, protože jsem se ocitla pod palbou otázek a připadala si trochu jak u výslechu, ale jinak ten dojem byl celkově pozitivní. Pěknej, sympatickej kluk, kterej vypadá, že bude hodnej.


Tak jsem zvědavá, kdy se domluvíme na rande druhý. Uvidíme... Dneska jsem, s výjimkou toho rande večer, nevytáhla paty z domu a utratila jsem přes čtyři tisíce -_- Znáte ten pocit? Na druhou stranu to vypadá, že vánoční dárky mám prakticky snad téměř všechny vyřešený. Chtěla bych začít péct, ale prvně potřebuju koupit plech, doufám, že se do tý mojí dementně malý trouby vůbec vyrábí :D No a taky se mi nechce plácat těsto a albertu jsem hotový ještě neviděla, tak si budu muset ještě chvíli počkat asi :D Ale zdobení a vanilkový cukry už začali prodávat hojně, tak už by mohli nasadit do prodeje i to těsto :D Jinak v prosinci se asi budu obchoďákům vyhýbat těžkým obloukem, ty davy shánějící vánoční dárky na poslední chvíli fakt nemusím. Příští víkend bych chtěla navštívit na Vysočině mámu, má narozeniny, tak bych ji ráda překvapila. Bylo by cool přijet s dortem, ale táhnout ho z Prahy na Vysočinu je takový značně nepraktický. No a za dva týdny v sobotu slavím narozeniny já. Chtěla bych to nějak oslavit, ale značnej problém je, že lidi se kterejma bych to nejradši slavila, jsou rozházení po celý republice a v Praze je málokdo. Tak doufám, že to nakonec nedopadne tak, že budu depkařit doma... Těším se, až mi začnou chodit ty balíčky z aliexpressu, pošťačka mě bude proklínat :D
 

26/10/2018

26. října 2018 v 10:01 | Celene |  My diary
Dneska, teda včera/dneska jsem za Boha nemohla usnout. Víc jak hodinu jsem zírala do stropu a usnula jsem někdy hodně po půlnoci. Zdál se mi takovej šáhlej sen, byla tam hromada lidí ze základky, což je asi způsobený tím, že se ti lidi už minimálně dva měsíce neúspěšně snaží domluvit sraz po deseti letech. Po tom snu ještě víc uvažuju o tom, že tu konverzační skupinu na dobro opustím a že fakt nemám chuť je vidět. V tom snu byl takovej ceremoniál něco mezi maturitním šerpováním a promocí a šlo se nahoru na takový hradby, ale ten kopec byl strašně strmej a holka přede mnou už byla strašně daleko, takže jsem se musela rozběhnout a pak jsme se po žebříku šplhali na takovou věž a pak jsme to měli oslavit tím, že jsme skočili dolů zhruba ze šestimetrový výšky dolů zpátky na ten nechutně strmej kopec, kde navíc byla halda kamení. Odmítala jsem to udělat a když už jsem začala chytat panickej záchvat strachu z tý vejšky a tý malý plochy na který jsem se ocitla uvězněná, docela prudce jsem se probudila. Zvláštní. Počínaje dneškem mi začíná KONEČNĚ zase týdenní volno. Musím ho nějak dobře zužitkovat a pořádně zrelaxovat, dát si super detox a při troše štěstí pokročit v hledání odpovědi na tu otázku čím chci být až vyrostu. A když to konečně klapne, tak bych mohla mít i rande. Chystám se dohnat pár sociálních restů, jinak je můj plán absolutně nic neplánovat a prostě být.


I think it skipped a generation

24. října 2018 v 21:41 | Celene |  Animace Once Upon A Time

"Dobro vždycky porazí zlo." / "Zníš jako Henry."
"Hádám, že optimismus je v rodině dědičný." / "Myslím, že generaci přeskočil."
 


Robin

24. října 2018 v 21:34 | Celene |  Animace Once Upon A Time

Jenn

20. října 2018 v 10:49 | Celene |  Jennifer Morrison ♥

Clary

20. října 2018 v 10:46 | Celene |  Animace Shadowhunters

7/10/2018

7. října 2018 v 18:54 | Celene |  My diary
Dost mě pobavily Vaše komentáře k předchozímu článku, děkuji za ně :D Takže to vypadá, že mě happyend asi snad nikdy nepotká... Ukázalo se, že můj svatební objev není tak úplně single a společnej plán nebyl tak úplně rande, ale tak co už... :D Naštěstí se mi podařilo veškeré poblouznění stopnout hned v okamžiku, kdy tato informace vyšla na světlo. Tenhle rok je zatím docela dost na prd. Hodně slušně řečeno. A to evidentně po všech stránkách. Mám dlouhodobě existenční krizi. Netuším "čím chci být, až vyrostu". Ráda bych se pohybovala v nějaké kreativní oblasti, ale když se do něčeho pustím, buď mě přepadne "autorský blok" nebo neschopnost načatou věc dokončit. Za svou dosavadní kariéru "zaměstnance" čím dál víc tíhnu k dojmu, že už nechci být zaměstnaná. Chci být sama sobě šéfem. O podnikání přemýšlím čím dál víc. Má to ovšem jeden zásadní háček. Dost dobře netuším V ČEM chci podnikat. Potřebuju udělat pořádnej brainstorming sama sebou. Ach jo, ach jo, ach jo. "Autorský blok" zjevně začíná působit na i blogu, protože myšlenky se mi momentálně rozletěly všema směrama, což se projevuje silnou neschopností nějak logicky dokončit tento článek... Tak snad to příště dopadne líp...


20/9/2018

20. září 2018 v 17:43 | Celene |  My diary
Letos moje blogová aktivita fakt stojí za starou belu :D Takže... Moje ségra je vdaná a má nový, vcelku vtipný, příjmení. GDPR mi však nařizuje nesdílet ho s Vámi :D ... Svatba byla... záživná... Ale jo, měli to moc hezký, ale postihly mě i slabší momenty. Překvapivě ne z důvodu, kterého jsem se celou dobu obávala, ale kvůli něčemu naprosto jinému, o čem bych zde pomlčela... Ale jinak to bylo fajn, některé momenty jsem se vážně bavila a některé další jsem se VÁŽNĚ bavila :)) Náš táta měl vtipnej proslov. Zahájení obědu předcházelo svatební focení s osmdesáti svatebčanama, takže to chvilku zabralo. Potom byl oběd, který právě táta zahajoval svým proslovem a hned v úvodu poznamenal "se spoustou z vás se ještě neznáme, ale věřím, že si budeme společně rozumět, jelikož už máme spoustu společných fotografií" :D :D Objevila jsem tam někoho s kým si obzvlášť rozumím. Nebo jakože takhle do hloubky to ještě nešlo, ale sympatie jsou vzájemné a asi přeskočila jiskra... :)


Povídali jsme si a tancovali jsme spolu a teď jsme v kontaktu přes facebook, no a trochu se mi dostává pod kůži... Momentálně panuje geografický nesoulad, takže jiná forma kontaktu není možná, ale od října se bude pohybovat v Praze, takže za dva týdny máme společný plán. Strašně se na to těším a zároveň jsem strašně nervózní. No z tohohle co bude nebo nebude... Bohužel (bohudík, pro ty kdo vědí, jak miluju svou práci :D ) jsem celý týden na neschopence s antibiotikama, jsem u prarodičů a mám k dispozici prakticky jen tři podněty, jak se mezitím zabavit: notebook, knížky, myšlenky. Takže myšlenky lítaj opravdu houfně a fantazie pracuje na plný obrátky, což moc dobře víme, že bývá nebezpečný... :D Což je asi jedinej důvod, proč se teďka těším zpátky do práce, protože tam mi to nabídne spoustu otravnejch podnětů na soustředění... :D Taky mám teď v plánu delší volno bez konkrétních plánů. Plány se tak nějak rýsují samy za pochodu, tak jsem zvědavá, co mi to přinese. Už aby to ale bylo!

19/8/2018

19. srpna 2018 v 8:10 | Celene |  My diary
Kruci, jedinej volnej den z šestihodinovýho pracovního týdne a já se samovolně vzbudím už v 7 ráno!! Vesmír mi chce asi naznačit, že bych dneska měla být produktivní. Od posledního článku je to skoro zase měsíc. Tak nějak jsem si všimla, že poslední dobou píšu na takové měsíční bázi.. Co novýho? Za dva týdny touhle dobou bude moje o tři a půl roku mladší sestra vdaná. Svatební dary už mám v podstatě posychrované a nakoupené, ale ještě mi chybí dostat tam tu osobní složku. Je to takový zvláštní téma samo o sobě a vlastně o tom vůbec nechci psát, nevím, proč jsem to nakousla. Jo, už vím. Protože chci sdělit, co je novýho že... Takže za dva tejdny moje mladší ségra bude mít nový příjmení. Od čtvrtka budu mít v práci dovolenou, takže mě teď čekají poslední tři směny - juchůůůů!!


Jen to bude asi jako "dovolená", protože ve čtvrtek mám v Brně doktora, pak do neděle to tam chci zapíchnout u kámoše s tím, že bližší plán ještě vůbec nemám a pak bych se ráda vrátila do Prahy, ale přemýšlím jestli to není kontraproduktivní a ekonomicky nevýhodný, když v sobotu mám být v nějaký prdeli u Třebíče. Ale asi jo, asi to tak udělám. Hmmm, tak jsem se přihlásila na blog s tím, že když už jsem teda v neděli ráno tak brzo (pro mě rozhodně) vzhůru, mohla bych teda něco napsat. Teď mám ale pocit, že mám v hlavě vymeteno a možná bych si radši měla vzít do ruky nějakou nenáročnou četbu. Čtu teďka super knížku. Napsal to Jiří Charvát a jmenuje se to #Eskejp: Na útěku z kanceláře a je to nehorázná prdel, takovej trošku jako břitkej humor, ale mě to skvěle sedí a u pár stránek už jsem slzela smíchy. Doporučuju!

Další články


Kam dál