17/4/2017

17. dubna 2017 v 19:27 | Celene |  My diary
Tak prodloužený víkend za náma. Škoda, nechce se mi do práce :D A zítra musím brzo :/ Ach jo :( Snad se mi to podaří :D Jinak, jak už jsem psala, tak tento prodoužený víkend pro mě byl dost challenge... Takže celá rodina už ví o mým americkým plánu. Překvapivě nejhůř to vzala prateta a otec. Oba zjevně totálně ovlivnění negativníma zprávama z médií a furt do mě valili o podvodný agentuře... OMG, jak kdyby to nebylo první, co jsem si zjišťovala, že... Naopak překvapivě prarodiče to vzali docela v klidu. Jenom babička "a to tě jako dva roky neuvidíme??" a já "to už mám vymyšlený, budeme si skypovat a uvidíte mě na monitoru" a babí bezstarostným tónem "tak to jo" :D A pak mi druhej den donesla z obýváku pod nos glóbus a prej "tak nám ukaž, kde bys bydlela". Tak já zapíchla prst do New Yorku a říkám "někde tady v okolí bych chtěla být" a bábí "a Česko...?", tak zapíchnu druhej prst do ČR, bábí změří okem tu vzdálenost a prohlásí "to není zas tak daleko" :D :D :D Ale dost lidí se mě zeptalo "a nechceš radši do Anglie? to je blíž..." - jooo, sice je tam útok cca 2-3x do měsíce pomalu, ale prostě je to blíž žeee... :D Kdybych chtěla do Anglie, tak bych jela do Anglie ne pro Krista?? Kdybych chtěla do Asie, tak taky přece nebudu jezdit nevím kam, protože to je blíž...


Tak všichni krom těch dvou v pohodě. Prateta si furt valila svoje mordy o tom, jak je to tam nebezpečný a samý podvody a spoustu nasíracích věcí, že jsem fakt musela zhluboka dejchat a musela jsem dvakrát odejít z místnosti, když nařkla mý kamarádky z toho, že to sou prostitutky, protože to jsem faaakt těžce nedávala. Takže to je prateta. Tátovi jsem to řekla jako poslednímu včera večer. Pak zavolal nahoru do pokoje jeho ženu, abych to řekla i jí. Ta mi taky udělala zkoušku sebeovládání, když prohlásíla něco jako "co já na to mám říkat" a pak doslova "to záleží na taťkovi" a mě vnitřně děsně buchly saze "JAK JAKO DO PRDELE ZÁLEŽÍ NA TAŤKOVI???". Nevím, jako co si myslela, ale já se tam rozhodně nepřišla na nic ptát, nýbrž oznamovat. To jsem se ještě udržela. Ale když pak odešla a taťka se mě zeptal, kolik mám našetřeno, tak jsme se mírně rafli. Aby to dávalo smysl, tak musím zmínit, že jsem mu v sobotu den předem psala esemesku, kde jsem se ho zeptala na něco, co zmínil ve středu, když jsem ho viděla osobně překvapivě v Brně. To mi takhle volal, když jsem byla v práci "jsem před tvým barákem, donesl jsem ti dopis". Tak jsem tam rychle zalítla a on byl venku s jedním kolegou a pak mi říká "my musíme s pepou jít, prodáváme firmu". Já zásek "jako tvoju?" a on "no našu" a dřív, než jsem se stihla vzpamatovat, tak "čau, my musíme jít" a byli fuč. Po včerejšku fakt lituju toho, že jsem za ním v tu chvíli nezavolala "jo a mimochodem se stěhuju do USA!", protože by to bylo mnohem míň o nervy.


No a tak jsem mu v sobotu psala textovku, co s tou firmou a jestli se ho na to můžu zeptat zítra (v neděli) nebo jako jestli před prarodičema ne, ať nezpůsobím nějakej trapas. A on mi hned volal děsně nasranej zpátky a děsně mě zjebal, co je mi jako do jeho firem a že do toho mi nic není a že to mě nemusí absolutně trápit. Jenom jsem teda dostala potvrzení, že s realitama nekončí a že do ostatního prej nemám co strkat nos. Takže když se mě zeptal na moje úspory, řekla jsem mu "to je moje věc". A on tak uraženě "joo, tak to je tvoje věc" a já "tak když sem se tě ptala na firmy, tak to byla taky tvoje věc do který si mi řekl, že mi nic není, tak si myslím, že stejně tak tobě není nic do toho kolik mám účtě" - což samozřejmě evidentně podle mýho táty logicky takto nefunguje, protože se děsně nasral a vyjel na mě, když je to moje věc, tak se o tom vůbec nemusíme bavit. Což jsem si v tu chvíli představila jenom tu scénu, jak už bych byla v USA bez jeho vědomí a jenom mu poslala email "tak teď žiju v USA". Dneska, když jsem se loučila s tetou, tak se mě zeptala, jak to probíhalo s taťkou. Tak jsem jí řekla, že se opět ukázalo, jak nezdravý mezi sebou máme vztah. A že doufám, že až budu v USA, tak se tohle nesmyslný pouto konečně přesekne a já přestanu mít pocit, že před ním musím ospravedlňovat všechny svoje důležitý životní rozhodnutí. A pak mi začaly řinout slzy. Protože až když jsem to řekla nahlas, jsem si uvědomila, že tenhle debilní problém mám. Takže na tom budu muset zapracovat, i když si myslím, že už to uvědomění zapracovalo dost. Protože když mě není nic do jeho pracovních věcí, co je jemu do mejch ne... A stejně tak osobních. Pokud by nastala ta možnost, že bych se v USA měla vdát, tak na to fakt seru a taťkovi jenom pošlu emailem fotku ze svatby s předmětem "jsem vdaná" a zdar. Tak... Tohle byla ta negativní stránka věci, v příštím diary se budu snažit být víc pozitivní.

Captain Swan

17. dubna 2017 v 17:44 | Celene |  Nezařazeno... prostě mišmaš všeho :D

Roztomilý fan art na motivy epizody 5x21 :)
 


Traveling the word

17. dubna 2017 v 17:41 | Celene |  Before I Die

A tohle brzy začne být reálné... :)

Přípravy na natáčení

17. dubna 2017 v 17:38 | Celene |  Behind the Scenes Once Upon A Time

Chudák ospalá :) To musí bejt taky celkem psycho vstávat nevím v kolik, tipuju tak čtvrtou hodinu ranní, kvůli natáčení... Takže pak není divu, že si někdo během příprav pospí, když je ta možnost :)

You're a bloody hero, Swan.

17. dubna 2017 v 17:34 | Celene |  Animace Once Upon A Time

Jsi zatracená hrdinka, Swanová.




Další články


Kam dál